Představte si, že mříže vašeho vězení jsou to jediné, co jste kdy poznali.
Pak, jednoho dne, se někdo objeví a odemkne dveře.
Pokud mají moc to tak provést, jsou pak opravdu osvoboditeli?

Nikdy jste si nevzpomněli, kdo vás vlastně v tom vězení zavřel.

– Ior Labron

***

10. března YC 111

Sbor ředitelů společnosti CreoDron se naposledy podíval na ty nepřirozené tvary, pak všichni pomalu sundali své Egony a zaměřili svou pozornost zpět na ostatní postavy shromážděné kolem stolu. Každý tiše čekal v šeru. Ti s očními implantáty zlehka sklonili hlavy a zvláštní obrazy zmizely z jejich hlav.

„Doposud máme jen těchto šest,“ ozval se hlas z reproduktoru uprostřed stolu. „Ale to, co vidíte, mluví za vše. Je tu 18% pravděpodobnost shody, jen z tohoto jednoho samotného.“

Reprodukce posledního obrazu náhle dominovala vzdálený roh oživlého velkého plasmonanitového panelu. Intenzivní barvy scény přebíjely matné světlo hvězd, které prosvítalo jednou z čirých stěn, bledá modř Carirgnottinu I podléhala záři temně rudé mlhoviny na obrazovce, žijící zrody a úmrtími tisíců hvězd. Zdálo se, že horizont pulsuje nad tichými strukturami bez života, zaplavujíce celou místnost zvláštním krvavým odstínem.

Obraz, nejjasnější ze všech šesti, ukazoval prstenec kruhových, dómovitých struktur, které byly později pojmenovány jako enklávy. Každá struktura byla propojena potrubími, která mířila k dalším dómům, spojujíce oddělené disky v celek v dokonale uhlazených úhlech. Bylo těžké určit rozsah, ale celý komplex byl jistě o velikosti stanice. Ačkoli se nikdo neodvážil cokoli komentovat, byli zde i tací, co tehdy odhadovali, že pohlížejí na město.

Jakési město.

Když na to tak všichni ředitelé hleděli, oči všech nakonec spočinuly na impozantní dýkovité věže, které z prstence vybíhaly, jejichž křivky byly ostré a přec každá hrana byla překrásně uhlazená. Nikde nebyly viditelné spáry, žádné slabiny v jemně se překrývajícím a zvlněném pancíři. Osm těchto věží se tyčilo nad zbytkem oblasti, stojíce na stráži jako prastaří ochránci.

„Ani ne deset sekund poté, co náš dron odeslal tento zaznamenaný obraz, jsme s ním ztratili spojení.“

„Musíme tam poslat opravdové lidi,“ vstoupil do toho jeden z ředitelů a letmo se dotkl Egonu před sebou v méně než jemném gestu nespokojenosti.

Poslední komentář od nadřízeného byl zamýšlen pro dramatičnost. Měl usadit podřízené do rozjímajícího ticha a vhodit je do přemýšlení nad tím šíleným rozsahem záležitosti, která se před nimi rozvíjela. Rychle přemýšlející mysli mužů a žen ale prozatím odsunuly takové věci a rychle upřednostnily zcela odlišné starosti, čímž okradly jejich vůdce o okamžik prvního kontaktu.

Retrospektivně ocenil starý (jak se rád nechával nazývat) rychlé hlavy svých „podřízených“ a jejich vlastní seznamy starostí, zvláště když tohle vlastně nebylo poprvé, co se něco takového v Novém Edenu stalo.

„Další hodina strávená používáním dronů bude znamenat to, že nás, co se týče objevu, někdo předežene,“ ozval se jeden z ředitelů, vypichujíce zcela hlubší pravdu, když se snažili o pragmatismus.

„A to by mohlo znamenat něco horšího než tohle,“ dodal další ředitel potichu, vrhajíce do směsice nejasné obavy. Místnost se dál soustředila na prstenec dómů a temné, stínové věže, které se zdvihaly nad ně; zbytek byl jaksi ukvapený.

„Neplýtvejme čas zneklidňováním lidí narážkami, pane Darieuxi.“ Jemnost ženského hlasu převedla pozornost místnosti na sebe o dost dřív, než shromáždění začali vnímat obrovskou urážku, kterou se odvážila vyřknout.

Žena, která promluvila, byla senátorkou Federace – a navíc žena lidu Jin-Mei. Tato drzost nebyla její chybou. Dokázala ze svého pohledu rozpoznat rádoby výroky, vidíce něco ještě dříve, než si toho všimli její nadřízení. Již velmi dávno pochopila, že nejrychlejší cesta k pravdě není nepodobná k trase letu kulky nebo trajektorii superrozžhavené koronární hmotě padající na planetu: nevyhnutelně rovná čára.

Neexistoval žádný jiný způsob, jak vést tak obrovskou říši, kterou pomáhala řídit, takže rychle pokračovala dalším výpadem k pravdě, než kdokoli z ostatních byl schopen se vzpamatovat a promluvit.

Etiketa schůzovní místnosti ať se jde podělat.

„Všichni víme, koho odtud chceš vyhodit.“

V místnosti nastalo dlouhé ticho, neboť ostatní sklopili zraky, měli strach sledovat střet.

Bez ohledu na to, co se dál stane, pomysleli si, ona sem nepatří.

„Nesouhlasíš s tímto sledem událostí?“ Hlas z reproduktoru se optal, tichost a klid jeho hlasu byl jako jed, pomalu paralyzující všechny v místnosti. Dělal z toho teď její rozhodnutí – byla to taktika, kterou nikdy neočekávala.

„Ne.“

„Dobrá,“ odpověděl hlas. „Někdo nás spojte s Burreau.“

Ředitelé zdvihli své oči a rychle se sjednotili ve výběru jednoho z jejich nejlepších skrz pár jednoduchých gest a kývnutí. Nejprve se všechny oči obrátily k dvěma bezpečnostním ředitelům, jejichž skloněné hlavy zbytek ujistily, že osobní ochránce Burreau byl již kontaktován a podpora je na cestě. Ze způsobu, jak se téměř culili, to znamenalo, že jejich lidé jsou dostatečně blízko, aby se dalo předpokládat, že je v bezpečí. Obočí pozdvižená křížem krážem poté potvrdily dočasné omezení záznamů klíčových skokových bran, „čistou“ cestu z její nynější lokace k Velitelství a také flotilní podporu od letky nejlepších pilotů CreoDronu.

Flotily lodí typu Black Ops vyrazily, bitevní lodě třídy Sin již opouštěly doky a rychle mizely v záblescích modrého světla, když zakřivovaly prostor na cynosurální pole v linii k Burreau – k něčemu, co posádky znaly jen jako ten náklad. Místní patroly CreoDronu se přemístily k hvězdným branám, připraveny zaútočit. Ishkury a Ishtary rovnou vypustily drony v gestu hrozby, poletujíce na delší vzdálenost od probíhající civilní dopravy, zatímco jejich větší bratři kroužili nad nimi pro všechny neviditelní.

Než ředitelé vydechli podruhé, byla její cesta zabezpečena a eskorta připravena. Cenné aktivum, to chápali. Plně hodna nákladů celé akce. Možná, že i senátorka tohle pochopila; vysvětlovalo by to její chování. Zatímco stála tam v rohu s rukami zkříženými, nespouštěli z ní oči, vůbec nedokázala pochopit jejich tajnou řeč úsměvů a přikývnutí.

Možná tu nakonec zůstane, pomysleli si, hledíce na sebe. Možná Jin-Mei přišla bez povolení.

Možná je to osobní.

***

„Pane?”

Hilen tam stále stál, hleděl na zem, kde původně Lianda stála. Na jeden delší okamžik bylo jeho očím umožněno spočinout na lehké otisky v trávě, takže mohl vidět stopu malých otisků nohou, které pro něj zanechala.

Chladný Vítr jej naučil pohybovat se bez hluku či stop, vnímat cesty, jež jsou skryty.

Teď bylo jeho prací ji sledovat.

„To byla Jednička, co jsem tu právě měl. Můžete ten hovor vystopovat?“

“Carirgnottin, pane. Vůbec se nepohybuje. Teď jí máme na infračerveném, je stále na místě.”

“Dvojka stále chybí?“

„Ano, pane.“

„Rozumím.“

“Pane, mohu volně mluvit?”

„Co se děje, Ariio?“

„Bezpečnostní dohled na ní je teď něco, co jsme ještě nikdy neviděli. Lidé na povrchu se znásobili faktorem deseti… můj celý tým je na pokraji zhroucení. Načasování, pane. Seyllin.“

Na dlouhý okamžik zaváhal, přemýšlel, kolik musela slyšet z posledního rozhovoru, aby mohla svou práci dělat efektivně. Jen věděl, že to nemůže být vše. Hilen Tukoss nikdy nesdílel detaily, které lidé nepotřebovali vědět.

„Se vší úctou, pane, je to zjevné. Celá planeta byla právě zničena jakousi kosmickou událostí a astrofyzička, kterou již měsíce sledujeme, právě zmizela. Vypařila se. Zmizela zcela mimo naši síť, aniž by kdokoli z nás věděl, kam šel druhý klon. A nám bylo řečeno, že její status dohledu vyskočil na nejvyšší prioritu?“

“Dovol mi tedy, abych tě do toho zasvětil,“ řekl, čímž otočil její zápal na druhou stranu. „Jsi připravena převzít rovnou odpovědnost našeho nového úkolu?“

„Jsem připravena,“ odpověděla bez zaváhání.

„CreoDron právě objevil novou sluneční soustavu. Dorazili do ní skrz neznámou červí díru v soustavě Vitrauze. Věří, že události na Seyllin vytvořily tuto červí díru, ale stejně tak to mohlo vytvořit i další. Doposud jen průzkumné drony se dostaly na druhou stranu, ale co našly, naznačuje, že ta soustava je domovem jiné civilizace. Pět fotografií ukazuje jen planety, poslední ukazuje něco zcela jiného. Našli struktury, obrovské, a tím myslím, že nejsou na planetě.“

„O jak pokročilé civilizaci mluvíme?“

„Při průzkumu něčeho, co se zdálo jako nějaký druh stavby, byl jeden dron CreoDronu nestřelen. Ostatních pět je dál zapozicováno u vstupu do soustavy.“

„Pane, musíme se dostat na Vitrauze.“

Na okamžik zvažoval 82% pravděpodobnost, že věci nejsou takové, jak se zdají. Nemohl to vypudit z mysli, ale číslům prostě nevěřil. Instinkt mu říkal, že nic před nimi není tak cizí, že potřebují diplomaty, ne vědce.

„Ne,“ odpověděl a pohlédl na informační panel připoutaný k zápěstí. Již brzy se začne valit záplava informací ze stovek různých zdrojů, upozorňujíc jej na stejnou událost. „Zkontrolujte zpravodajské kanály. Na jednom by měl začít brífink ze Scope.“

„Oni chtějí ohlásit nálezy?“ optala se Arii, zatímco obrátila svou pozornost k blízké obrazovce, když se snažila najít tvář své kořisti. Mohla vidět pohyb v infračerveném pásmu – seděla zpříma. Jako kdyby chtěla říci něco důležitého, pomyslela si Arii.

„Ne,“ zopakoval. „To neudělají, navíc nemá cenu je honit. Budou protestovat proti cestovnímu poradci CONCORDu, a ano, brzy poté ohlásí nález červí díry. Ale o šest tiskových prohlášení později, to možná už začnou mluvit o průzkumných dronech, vydají jednu či dvě fotografie, ale budou na tom sedět. Nevydají tu šestou fotografii.“

„Proč?“

„To aby mohl projekt Vitrauze pokračovat bez vyrušování. Proč si myslíš, že jsme ztratili Dvojku? Už tam odešla.“

„Jestliže tam již odešla, pak proč tam nejdeme i my?“

„Protože někdo ze Senátu jí poskytoval informace, než CreoDron vůbec dorazil. Pochybuji, že každý senátor si toho v tuto chvíli je vědom. Je jich příliš mnoho; riskovali by únik informací.“

„Někdo vysoce postavený?“

„Možná, ale ne nutně. Přinejmenším někdo, kdo má informace o bezpečnosti. Někdo s mocí.“

„Takže si myslíte, že ta oblast již byla uzavřena?“

„Nejsem si jist, ale oni jen potřebují vědět, v jaké soustavě hledat, a pak bychom byli velmi nápadní. O něco jsme tu zakopli, právě teď o tom nikdo neví, což je naše výhoda.“

„Jaký je tedy náš plán, pane?“

„Nejprve musíme tuto informaci předat velitelství.“

„Rozumím.“

Někde hodně daleko od Carirgnottinu I, ve stejně temné a tísnivé sborové místnosti, další skupina postav netrpělivě čekala, zatímco jeden z nich se omluvil, aby přijal hovor.

***

„Ztratil jsi kontrolu nad svým aktivem, Hilene? Víš vůbec, kde je?“

Hilen cítil, jak se jeho zápěstí rozehřívá. Opětovným pohledem na informační panel začal cítit, že první pramínky se brzy začnou měnit v potopu. Stovky jeho nejlepších lidí se otáčejí špatným směrem.

„Víme, kde je Jednička. Pokud jste poblíž holoobrazovky–“

Muž zdvihl svůj zrak na jeden z panelů vyplňujících síň před sněmovní místností. Hned pod obrovským platihothoriovým nápisem “ZAINOU BIOTECH – SBOR ŘEDITELŮ” byla bledá, nevinná tvář Jin-Mei, na níž poslal ten nejlepší dohled své korporace. Hlasy uvnitř na okamžik zesílily, než byly rychle přebity rostoucí intenzitou jejího hlasu. Všichni jí teď sledovali.

„Vidím ji. O co jde?“

„Eskalují její profil. Je to vějička, pane, potřebuji, aby ji tady všichni ignorovali. V pozadí se nám rozvíjí situace.“

„Poslouchám.“

„Než to vysvětlím, potřebuji, abyste se spojil s Ishukone. Najděte někoho s co nejvyšší hodností, kterého lze kontaktovat rychle a neoficiálně. Na tohle je budeme potřebovat.“

Hilen čekal na odpověď.

„Chápu,“ řekl nakonec ředitel. „Odpovíš mi, Hilene?“

„Ano, pane?“

„Je to ta jejich předchozí zkušenost, po níž jdeš?“

A Hilen náhle pochopil, co ví. Něco věděl, to přinejmenším. Dost, aby kladl otázky, navíc aby se ptal tak nepřímým způsobem. Nebylo možno říci, co bylo infiltrováno. Žádné spojení není bezpečné.

„Ano, pane.“ Hilen cítil tupou bolest v hloubi břicha, bolest jednoho vojáka, jenž se vrátil zpět na základnu naživu, vidivše útok, který přijde.

Kromě toho, že tentokrát nikdo nevystřelil, ani nevystřelí.

***

Co zamýšlíte, vyslanče?

Navrhuji, že svoláme soukromý summit národních vůdců, aby se projednala výměna informací a dospělo se ke shodě ohledně nejlepšího využití pro vybrané získané díly. Mohli bychom využít Vnitřního shromáždění, aby sjednalo setkání pod záminkou pochopitelného zájmu o tyto události, jež se dotkly i našeho světa, jak je budeme informovat.

Fakta?

Vše bude systematicky shromažďováno a reintegrováno do nynější technologie způsoby, jež znemožní identifikaci vstupních bodů. Jemnější detaily se budou muset vyvinout organicky, ale celkový rámec bude nová, nezavazující dohoda ohledně obchodu s vědeckými komoditami. Ačkoli hlavním motivátorem bude získávání a vývoj nových technologií, jsou tu i faktory jako období karantény, souvislé bezpečnostní testování a mnohé další bariéry k získání přístupu, jež říše jistě uvalí. Různé výhody výzkumu spojené s každou jednotkou zaručují rozsáhlý finanční soukromý zájem. Naši inženýři již vytvořili velkou škálu výkresů. Něco z toho jsou nové technologie, ale věříme, že v tomto je koncese dlouhodobě slabší. Kde jsme mohli, tam jsme se soustředili na vylepšování nynějších metod.

Jak můžete předpokládat, že tohle bude fungovat i při potlačování informací?

Musíte pochopit dvě věci. První je lidská citlivost. Seyllin dominuje médiím, a jako takový, dominuje veřejnému povědomí. Tohle pracuje v náš prospěch, ale jen na krátkou dobu. Pozornost světa je obrácena ke katastrofě, takže je nyní nejvhodnější okamžik provést smělé kroky někde jinde. Nikdo z nich nechce být první, kdo promluví o možném zisku, nových zdrojích, příležitostech a tajemstvích, které lze odhalit. V tomto okamžiku budou tyto cesty zatlačeny do pozadí, a přec bez pochyb stejně následovány. Pracují-li již nyní říše na tajné úrovni, potom je tam nemusíme vést.

Zdá se, že jste si se svým plánem velice jist.

Jednoduše věřím, že takový zákon nyní snadno projde schválením. Nezávazný stav se bude jevit v pořádku s nynějším nedostatkem informací. Symbolické gesto provedené v duchu míru a spolupráce, učiněné tiše a tam, kde málokdo hledí, prostředek pro všechny strany, aby se zajistila bezpečnější budoucnost.

Kapsulýři?

Samozřejmě, budeme se muset zříci vědy a průmyslu ve vztahu s kapsulýry, ale to je ta druhá věc, co musíte pochopit. Pravda si nakonec najde cestu ven. Prosím, odpusťte mi, že to říkám, ale nemohu řádně sloužit v této roli, pokud vám neposkytnu nepřesnější analýzu, jak jen mohu. Pravda si najde cestu ven. Nemůžeme kontrolovat jejich přístup. Budou to oni, kdo učiní objevy.

Jak moc rychle se tohle stane?

To nelze říci. Jejich zájmy jsou nepředvídatelné, ale jsou rozdělení a rozvratničtí. Vždy budou existovat ti, co zpochybňují něco, co většina nezpochybňuje, ale věřím, že celkově budou sdílet své cíle s říšemi. Vezmou si, čemu rozumějí a reintegrují to. Následkem toho možná zažijeme další vzestup v jejich moci a autonomii. Měli bychom očekávat, že zmonopolizují tuto novou příležitost. Když vezmeme v potaz přidružená nebezpečí při průzkumu Anoikisu, jsou v pozici, kdy tak mohou učinit. V pojmech schopností sběru surovin se jim konvenční flotily říší nemohou ekonomicky vyrovnat. Nakonec si tam ale nějakou přítomnost vytvoříme.

To pohne říše k výzkumu.

Ne pokud zasáhneme a poskytneme jim něco, co bude přesvědčivě vypadat jako nejslibnější finální aplikace jakýchkoli potenciálních studií. Tohle míří přesně na to místo, které musíme osvětlit. Když to bude označena jako důležité pro rovnováhu moci mezi říšemi a kapsulýry, naše zájmy se budou jevit mnohem společnějšími s jejich, a naše akce zůstanou pochopitelné. Říše lze velice rychle přimět, aby pochopily, jak málo kontroly budou mít nad těmito novými oblastmi, a od té chvíle bude snadné jim jednoduše pomoci jim v koordinaci přístupu ke komponentám, jež identifikujeme jako klíčové. Rozpoznají to jako jedinou příležitost, jakou oni mají, pro strategickou rovnováhu. Nikdo neodmítne.

Náš výzkum?

>Ještě to nepochopila? V počátečních měsících toho můžeme hodně získat.

V počátečních měsících?

Nepochopila. Vyslanec polkl. Emoce se mu vlnila každou buňkou, šíříce se krevním řečištěm, jak se chtěla probít ven.

Kapsulýři. Obsadí to. Nakonec pochopí tu síť a nakonec jí budou velet.

Nebudou všude najednou, takže se budeme moci pohybovat potají.

V tom prostředí mohou i oni. Všichni míříme ke stejným cílům. Nechceme, aby si nás někdo všiml, nedoufáme v konflikt s nimi.

Pak využijeme ty počáteční měsíce dobře.

Z té myšlenky se vzpamatovala velice rychle, zamyslel se. Ano.

Pokud je situace chápána ve svém celém záběru, jak předpokládáte, pak nastanou následky za tyto akce.

Nesdílím ten názor. To, co nyní konáme, prospěje všem stranám. Bude-li na naše motivy zcela pohlíženo jako na dobrotivé, pak jakékoli vnímané špatní akce mohou být vysvětleny v úplném detail, jakmile budou identifikovány. Důvěra a objasnění na nejvyšších stupních se odfiltrují směrem dolů a poskytnou úroveň institucionální shody nutné pro uzavření dohody.

I tak musíte chápat, že v tomto nesmíme být veřejně zapletení?

Ano, to je pro mne jasné. Návrh bude vznesen dříve, mezi mnou a ostatními vyslanci, nebo národními představiteli, pokud chcete.

To první.

Vyslanec si odkašlal. „Rozumím. Potřebujete ode mne ještě něco?“

„Slyšel jste o Burreau?“

„Krátce.“

„Jaké je vaše zhodnocení?“

„Věřím, že je mrtvá.“

„Nemýlíte se. Na linkách byla aktivita. Byla u jednoho ze zrcadel.“

Vyslanec se na okamžik téměř usmál. „Učila se dobře.“

„Byla vyškolena nejlepšími. Zajímají nás důvody, proč byla vybrána.“

„Možná by vás to zajímat mělo, ale neexistuje mnoho astrofyziků s klony.“

„Doufejme, že je to tak jednoduché.“

„Nedoufal bych. Vyšetřoval bych.“

„Děkuji, vyslanče. To je vše.“

***

Dohoda Vitrauze.

Článek 8, Sekce E

Podpora CONCORDu při získávání vědecky cenných vedlejších produktů.

Ačkoli prozatímně, díky duchu míru a spolupráce, která zaštiťuje tuto dohodu, si vyměnily všechny čtyři členské národy dostatečné informace, aby mohly být identifikovány čtyři typy klíčových získatelných materiálů vědeckého zájmu. Aby se minimalizoval dopad na ekonomický vývoj kapsulýrů a získal čas pro řádnější výzkum dopadu všech neznámých materiálů, členské národy souhlasily zaměřit se na čtyři nízkoúrovňové vedlejší produkty, identifikované během počátečních vykopávek v neznámém vesmíru.

Klauzule 1) Čtyři členské národy smlouvy souhlasily, že předběžné nálezy a jakékoli dohody na nich založené, na každé ze čtyř jednotek jsou striktně dočasné. Nynější vědecký názor obecně souhlasí, že mají tyto čtyři předměty nízkou materiální hodnotu. Ale jakékoli přehodnocení podniknuté jakýmkoli členským národem, jež by mělo zrušit platnost tohoto počátečního nálezu, může být odročeno.

Klauzule 2) CONCORD, ve spolupráci s SCC, souhlasil s usnadněním a dotováním získávání těchto předmětů kapsulýrským trhem za standardizované ceny, odsouhlasené všemi čtyřmi členskými národy.

***

Prodejné množství za říjen (Kapsulýrské trhy / SCC):

Datová knihovna: 11 799 985

Neurální síťový analyzér: 1 162 057

Databáze koordinátů: 244 234

AI Nexus dronů: 70 726