Nale seděl oblečený na posteli ve své kajutě lodi a hleděl na věc v ruce.

Bylo to kovové zařízení velikosti jeho pěsti, zakřivené a s malou matnou koulí uprostřed. Koule měla červený lesk a slabě zářila. Když s ní otáčela jedním směrem, měnila se na žlutou, pak oranžovou, modrou, indigovou a purpurovou. Přetočil jí zpět na červenou a zjistil, že ačkoli s ní na druhou stranu otáčet nemůže, při troše síly se koule přetočí z červené na zelenou; ale když ji pustil, vrátila se zpět na červenou.

Byl to katalyzátor na Knihu. Přístroj nemohl být aktivován, dokud někdo v blízkosti neaktivoval tohle zařízení. Jinak zůstala Kniha zcela nečinná, a měla vypadat docela neškodně. Také to bylo prvním kouskem opravdového důkazu, který byl Nalemu dán, a potvrzoval věrohodnost jejich mise, a ačkoli byl v minulosti šťasten, že může bez váhání vykonávat jejich příkazy, byl vděčen, že jej operační uznalo za hodného svěřit mu jeden z těchto předmětů. Ne že by ho musel použít – ta možnost se zdála ohavnou i lákavou najednou – ale protože mu to dávalo kotvu, protiváhu vůči podivnosti, že celý ten zmatek halila. Čím více zjišťoval o tomto lovu, tím méně opravdové se to zdálo. Katalyzátor jej přinutí kráčet dál.

Nale jej přisunul blíže ke světlu a sledoval odrazy. Povrch katalyzátoru měl olejovou zář, takže světlo tančilo celým spektrem barev, ale koule zasazená doprostřed vpíjela všechno světlo jako černý oceán a na oplátku nic nevydávala. Nale přemýšlel, jak je to ohromující, že tyto malé věcičky mohou ovlivnit tak velké změny v lidech kolem, dumal nad tím, že je to stejné s jeho týmem a záchrannými misemi, které měli za sebou. Častokrát si přál, aby jeho vlastní tým, a celkově i Sestry, mohli udělat něco víc, ale koneckonců – přetočil kouli tam a zpět – musí pracovat s tím, co mají.

Tyto malé kousky výbavy se staly od svého nalezení úplným základem jejich mise. Pocházely ze sady několika katalyzátorů, které se nedávno objevily a, podle analýzy Sester, naprosto prokázaly, že Kniha nejen existuje, ale že se také objevila mimo území Jovské říše. Nale a kdokoli jiný v týmu dostal jasné instrukce, že kdyby získali Knihu, mají povoleno ji v nouzi aktivovat, ale jen když to bude nezbytně nutné a pokud možno ne proti velkým skupinám lidí. Předpokládalo se, že má Kniha určitý dosah, a že by ji měli aktivovat nanejvýše na modrou úroveň, což by mělo být dostatečné na vyřazení většiny lidí. Vyšší úrovně by mohly nenávratně poznamenat jakéhokoli nešťastníka, který by se v dosahu pohyboval.

Oni sami byli před účinky Knihy chráněni, mělo to zjevně něco do činění s kombinací genetické souhry, osobní síly a jednoduché imunity vůči touze mozku po míru. Kniha, jak bylo Nalemu řečeno, sáhne do mysli lidí a tvrdě zničí válkychtivé, zlé a nenávistné tendence, a pravděpodobně, je-li nastavena na příliš vysokou úroveň, lobotomizuje nebohé lidi během procesu. Ale pro ty, co dokázali projít režimem Sester, jsou tyto pocity tak slabé, jsou tak malou částí jejich osobnosti, že jejich odstranění nezpůsobí stálé škody. Administrátoři Sester jen zdráhavě uznali, že stroj by mohl mít i jiné účinky, ale nemělo by to být něco, čeho by se měli bát.

Přetočit kouli, přetočit kouli, červená se mění na zelenou.

Od dveří se ozvalo klepání a Shiqra, Naleho člen týmu, vstoupil dovnitř bez čekání na vyzvání. Shiqra byl hubený muž, plný nervózní energie, takže to vypadalo, jako kdyby jej jeho kůže věznila. Měl na sobě těsné oblečení a neusmíval se tolik jako se šklebil, a měl příkré chování někoho, kdo prošel více než svým podílem velmi nebezpečných záchranných misí. Byl jedním z prvních, co byli naverbováni.

Než mohl Nale cokoli říci, řekl Shiqra, „Máme vodítko. Tentokrát jisté. Musíme vyrazit dříve, než se o tom dozví říše.“

‚Říše‘ bylo jejich kódové označení pro kohokoli, kdo nepatřil k Sestrám, a bylo zvláště používáno pro označení mnohem hrozivějším silám čtyř Říší, z nichž každá, ač stále skrytá, si pomalu uvědomovala, že Sestry po něčem jdou.

„Kde je?“ optal se Nale.

„U Andělů,“ řekl Shiqra a opustil kajutu.

***

O jednu cestu později byli na stanici Andělů, a hluk byl ohlušující. Stěží vyšli z doků a vstoupili do oblasti tržnice, kdy byly jejich smysly zcela přetíženy. Okolní prodejci na ně pokřikovali ze všech stran; prodavači posilovačů procházeli kolem a tahali za sebou zamčené vozíky z plexiskla, jejichž chemické zboží uvnitř cinkalo; zpocení a smradlaví narkomani, se svými charakteristickými hadry omotanými kolem spánků, seděli na obrubnících a křičeli na věci, jež tam vůbec nebyly. Kondenzát z tělesného tepla pokrýval zdi a standarty Andělů, jež byly na každé zdi zavěšeny, byly zplihlé a temné vlhkou špínou. Z toho hluku bolela Naleho hlava.

Přesně řečeno nebyli Andělé nuceni povolovat tyhle obrovské trhovecké bazary na svých stanicích – byli přísně vedenou zločineckou organizací, jejíž obchodní dohody normálně měly lstivější povahu – ale již dávno odhalili výhody spojení a poskytování společnostních uzlů. Někteří z jejich nejlepších odvedenců byli údajně obchodníci, kteří přišli na jejich stanice hledat zisk, zjistili, že tu atmosféru mají rádi, a rozhodli se jít k nim.

Dávalo smysl, že oni budou prvními, kdo uloví Knihu. Kromě jejich podnikatelského ducha byli hlavními sběrači Jovské technologie, byli rozptýleni po celém známém vesmíru a byly nechvalně efektivní, když došlo na kradení cizích věcí. Také to byli tuláci a nikdy se nespokojili s pouhým posedáváním u nohou Serpentisu; vždy prozkoumávaje, vždy míříce dál do neznáma.

Nale spatřil několik představitelů Andělů, kteří jim mírně přikývli. Představitelé Andělů vždy udržovali hodně viditelnou přítomnost na stanici, ale zůstávali klidnými a neobávali se zapřít hovor s civilisty. Bylo jasné, že tohle je místo, kde se lidé navzájem znají, kde se očekávalo, že bude obchodování probíhat bez nepatřičných hádek. Naleho obavy ohledně vyčnívání z davu také nebyly podložené: Byla tady taková směsice lidí, že Nale a jeho tým s odznaky Sester na rukávech nepřitahovali sebemenší nechtěnou pozornost. Ulevilo se mu a doufal, že to tak zůstane.

Odznaky byly standardní položkou obleku Sester, nošenou členy ve válečných zónách, aby ukázali svou neutralitu, a chránily je před ohrožením. Pravděpodobně nebyly tak potřeba jako ochrana; lidé nebývali bezdůvodně otravováni ani na takovýchto stanicích, a tito hodní představitelé Andělů by neváhali roztříštit lebky, kdyby se problémy objevily. Ale odznaky samy přinášeli i určité postavení. Sestrám bylo často povoleno vstoupit téměř bez vysvětlování na místa, která jsou pro ostatní zakázaná, a nikdo je nechtěl vyslýchat či zdržovat moc dlouho. Koneckonců, kůži, kterou zachraňovali, by mohla jednou být ta jejich.

Nale a jeho tým hledali určitého prodejce a snažili se ho najít bez kladení otázek, ale doposud neměli štěstí. Dva z Naleho společníků, Berkhes a rozložitý muž jménem Monas, se toulali vzadu, rozhlíželi se kolem a, dle Naleho názoru, jim dlouho trvalo se dostat tam, kam mířili. V této úderné jednotce jich bylo pět; Zetyn, jejich technik, byl na lodi, zatímco Shiqra se toulal ještě dál vzadu.

Shiqra náhle zrychlil svou chůzi, minul Berkhese a Monase a dohnal Naleho. „Už to mám,“ řekl Nalemu.

„Víš, kde ten chlap je?“

„Jo, právě jsem na to přišel. Rychle, pohyb.“

Prošli několik ulic dál od hlavního náměstí, směrem k módnějším čtvrtím stanice. Shiqra, Nale a Monas vedli skupinu, ale Berkhes šel o něco vzadu a vypadal zamyšleně. Nale to nekomentoval; Berkhes byl starý přítel, se kterým prošel nesčetné mise a byl spolehlivější než všichni ostatní. Jestliže potřeboval na něco přijít, dal mu prostor.

Nakonec došli k domu, jenž vyčníval okázalostí i nad standardy ostatních domů kolem. Vstup byl střežen představiteli Andělů, jejichž tváře neprozrazovaly žádné teplo jejich bratrů na tržišti, a ti blokovali vstup.

A tady to mohlo skončit mnoha způsoby, kdyby někdo z domu nevyšel mumlaje nadávky. Byl to kapitán Andělů, žena, a Nale k ní ihned přistoupil.

„Promiňte?“ řekl.

„Ano?“

„Jsem Nale, Sestry EVE,“ řekl a nabídl ruku, kterou potřásla.

„Jsem Hona, Strážní Andělé, zvláštní jednotky. Co potřebuješ?“

„Zoufale potřebuji přijetí u toho obchodníka. Můžeš nám nějak pomoci?“

„Pomoc je obvykle poskytována přes dohody. Co můžete nabídnout mně a mému týmu?“

„No, ehm, když se trošku říznete, možná bych to obvázal,“ odpověděl Nale.

Hona na něj chvilku hleděla a poté se optala, „Arak vás očekává?“

„Ne,“ přiznal Nale.

„A bude spokojen s tím, co mu nabídnete?“

„To vůbec netuším.“

Hleděla na něj o něco déle a pak řekla, „No, jste od Sester a mám sympatie pro vaši věc. A navíc to asi naštve Araka, což je dle mne dost dobré. Takže vás k němu svým jménem pustím.“

„Dostaneš se kvůli tomu do potíží?“ optal se Nale.

„Na tom nezáleží. Moje jednotka ztratila práci. Hledala jsem tu nějakou zakázku, nebo aspoň trochu pomoci při hledání člověka, který je nezvěstný, ale asi ani jedno není hodno Arakova času. Budu toho chlapa muset najít sama a potom bezcílně lítat vesmírem. Možná budete mít víc štěstí než já.“

Promluvila si s jedním strážcem, pak mávla na Sestry a odkráčela.

Vstoupili do domu. Obchodník Arak žil na druhém podlaží obrovské komnatě vyzdobené po caldarsku. Kusy onyxového okru a štěpiny chlazeného nelidského ledu byly pečlivě rozmístěny, nabízejíce napůl estetický pohled a napůl náznaky náboženského symbolismu. Mnohobarevné koule cytoserocinu, plynového mraku, jenž se neustále otáčel a měnil tvar, ležel v porcelánových miskách, vytvořených k obětování bohům. Nale pohlédl na seladonskou kouli a z její purpurového stínu mu proběhl mráz po zádech.

Jedna stěna byla zcela zaplněna písečným vodopádem, jehož tiché syčení bylo pro uši uklidňující. Vzduchem prolétávali laseroví ptáčci, 3D obrazy vytvářené skrytými videovysílači. Byla to pozoruhodně pěkná kancelář a celý dojem jen trochu kazil obří chladič Quafe za Arakovým stolem. Byl plný Rudé Quafy, speciální verze s vybranými zakázanými přísadami, a důvod byl zřejmí hned v okamžiku, kdy tým vstoupil. Arak, obézní a zahalený v róbě, vyskočil od stolu, přešel k nim a potřásl jim rukama. Jeho čelo se lesklo. Mávnul rukama na ptáčky. „Jejich let je symbolický, vzory. Vrhají na tuto místnost štěstí, obchodní štěstí.“

Nale jej následoval ke stolu a posadil se na židli. „Byli jsme vyrozuměni, že jste nedávno obdržel zásilku s některými vzácnými věcmi, včetně inertního bloku tvarovaného kovu. Rádi bychom to koupili.“

„Ale, aniž byste to viděli?“ optal se Arak.

„Ano.“

„Jistě.“

Naleho muži pohlédli jeden na druhého. Tohle bylo příliš snadné.

„Ehm, použili jste to?“ zeptal se Nale.

„Nikoliv. Jen to přišlo, asi to moc nedělá, design není povědomý, ale vypadá to jako starý a poškozený stroj a nedokáži si představit, že by to chtěl někdo jiný než sběratelé starožitností.“ Slova vyšla jako breptání. Nale si všimnul dvou otevřených lahví RQ na stole.

„Víte, co to je?“

„Ach jistě, mám nějaké ponětí, ale rozhodnutí nechávám na znalcích.“

Nale pohlédl na Berkhese, který tajuplně zakoulel očima. Ani jeden z nich nevěřil, že Arak cokoli ví.

„Máte to tady?“ otázal se Nale.

„Ne, mám to ve skladišti,“ naklonil se Arak nad stůl a šťouchnul do lahví RQ. „Víte, obvykle se nevyptávám na tyhle věci, ale zajímalo by mě, proč po takovéto věci jsou Sestry.“

Nale se na židli zaklonil. „Slyšeli jsme, že by to mohlo mít nějaké léčitelské vlastnosti, ale to musíme nejdříve prozkoumat.“

„Vy lidi máte pozoruhodně dobré špióny, neboť jsem ještě ani nedal vědět, že tu věc mám.“

„Jsme dost rádi, že jsme sem dorazili první, díky,“ řekl Berkhes a obdařil ho malým úsměvem. „Prosím, mohli bychom to vidět?“

„Ach, není to tu. Neskladuji své zboží na místě, takže budu muset poslat s vámi pár lidí do skladiště.“

„Jsem si jist, že si najdeme cestu sami,“ řekl netrpělivým tónem Shiqra. „Ohledně placení-“

Arak pozvedl ruku osázenou prsteny. „Bez obav, věřím Sestrám. O tom si promluvíme, až se vrátíme. Tady je adresa.“

Vybušik na své konzoli kombinaci. Laseroví ptáčci se usadili na stůl, kde se roztavili na desku stolu na slova a čísla. „Rád bych vám poskytl místo ve skladišti, ale to nemohu, je mi líto. Bezpečnost. Moji muži půjdou s vámi a najdou tu správnou krabici.“

Rozloučili se, vyšli z budovy a vyrazili směrem ke skladišti v závěsu za Arakovými strážci. Když kráčeli ulicí, zašeptal Berkhes směrem k Nalemu, „Myslím si, že Shiqrovi nevěřím. Poslední dobou se chová nějak nervózně. Když jsme byli na tržišti, myslím, že jsem viděl, jak obdržel zprávu na přijímač, která rozhodně nebyla zamýšlená pro nás. A pořád si pohrává s něčím v kapce, co… no,“ dodal Berkhes s lehkým úšklebkem, „Doufám, že to není to, co si myslím.“

Chtěl říct ještě něco, ale Shiqra je dohnal, usmál se a řekl, „Doženu vás později, musím poslat zprávu na hlavní základnu, kam jdeme a jaké jsou naše plány.“ Shiqra zapadnul dozadu a Nale pohlédl na Berkhese, který zdvihnul obočí, ale nic neřekl.

Jakmile se dostali ke skladišti, dovolili jsme obchodníkovi muži vstoupit dovnitř. Vstoupili do budovy, která byla tak obrovská, že Nale nemohl za špatného světla dohlédnout konce. Byla plná palet s věcmi, naskládanými do deseti vrstev a obklopených obrovskými zdvižnými roboty s obřími pístovými pařáty.

„Ten chlap je opravdu sběratel,“ zamumlal Berkhes.

Byli vedeni do hloubi skladiště. Nakonec se obchodníkovi muži zastavili a zadali na konzoli čísla. Automatizovaný stroj proklouzl po lešení, zachytil malou krabici, vytáhl ji a sjel s ní na zem.

Nale a jeho společníci na sebe pohlédli, všichni sdíleli myšlenku, že tato krabice vypadá příliš malá, než aby obsahovala Knihu.

Nale a Berkhes došli ke krabici. „Mám nějaký špatný pocit,“ řekl Berkhes a Nale přikývl. Jeden ze strážců k nim došel, poklekl před krabicí, odemkl ji a pak ustoupil uctivě stranou.

Nale rozhlédl po skladišti a poté se zaměřil na tváře svých mužů. Berkhes vypadal docela klidně, asi došel ke stejnému závěru jako Nale. Zetyn se snažil mít neohromený pohled, ale jeho nadšení z něj snadno vyzařovalo. Shiqra prostě vypadal pochmurně.

Nale se otočil zpět ke krabici. Otevřel ji, nakoukl do ní a cítil, jako kdyby jeho tělo splasklo, směsici povolených nervů a zklamání.

V krabici, která byla příliš velká na svůj obsah, ležel katalyzátor. Byl větší, než měl Nale, o velikosti předloktí místo pěsti, ale jinak byl úplně stejný.

Nale si povzdechl a otočil se k Berkhesovi, aby se ho optal, co provedou teď, ale ztuhnul, když viděl jeho tvář.

Berkhes klidně stál a hleděl do prázdna, jako kdyby viděl nekonečno. Pak vytřeštil oči, zamumlal něco, ale to mu začala z krku valit krev ve velkém množství.

Nale a jeho společníci okamžitě skočili za nejbližší kryt, všichni byli veteráni mnoha bojů a zanechávali si rašící zármutek na později. Obchodníkovi muži, pomalejší a nezkušení, stáli na místě a o okamžik později slyšel Nale výmluvný svistot, který jen stěží zaregistroval při hledění do krabice. Oba muži se zašklebili a chytli se za hrdla. Napůl se jim podařilo sáhnout po zbraních, ale poté se zhroutili na zem do kaluží krve.

Nale spatřil, jak se k nim hlubokými stíny blíží tým lidí. Nějaký chlap v bojovém obleku napochodoval přímo ke krabici, aniž by si všímal Sester. Zdvihl krabici a nahlédl do ní, zdálo se, že chce něco říct, ale pak se ozval výstřel a hruď muže zrudla. Padl na podlahu, krabice mu vypadla z ochablých rukou a katalyzátor vyletěl ven.

Všichni kolem viděli, že to není Kniha. Nastalo nenadálé ticho, následované stěží slyšitelným “… sakra!“ někde v temnotě, a pak zvuky palby a útěku. Sestry zůstaly bez pohybu a zcela ticho, i Nale, ale po chvíli ucítil chladnou ocel pistole na zátylku.

Hlas řekl, „To, co hledáte, již odtud zmizelo.“ Tlak pistole zmizel a ozval se zvuk utíkajících nohou.

Nale dál stál v klidu a poslouchal utichající palbě. Pamatoval si ten hlas. Patřil kapitánce Andělů – Honě.