Zahořklá zuřivost prvních fází války napájela nevraživost a nepřátelství mezi oběma rasami, ničíce jakoukoli naději na mír v blízké budoucnosti. Caldarci sílili každým dnem, co se uprchlíci z Caldari Prime usazovali, zatímco Gallenťané byli stále ve stavu zmatku, navozeném po pádu fašistického režimu. Caldarci se vydali na řadu nájezdů na území Federace, jež Gallenťané ve svých pomalých a neohrabaných lodích byli neschopni odrážet. Ale síla Federace byla příliš velká, než aby ji Caldarci porazili, a jejich nájezdy, byť úspěšné z vojenského hlediska, měly jen malé dopady krom ničení morálky Gallenťanů a vylepšování své vlastní.
Po nějaké době byla jasná Caldarská agenda – byli ochotni podepsat mír, když jim Federace vrátí Caldari Prime a uzná nově vytvořený Caldarský stát. Ale Gallenťané nemohli přistoupit na tyto požadavky ze dvou důvodů: zaprvé nechtěli uznat samostatný stát ve svém středu, tak blízko jejich mateřské planety a nechtěli vykořenit značnou Gallentskou populaci na Caldari Prime, a zadruhé, Gallenťané nebyli ve Federaci sami a kdyby dovolili Caldarcům odejít, pak by Intaki a Mannarové, jež začali zatínat své ekonomické a politické svaly, je mohli následovat, čímž by uvrhli celou společnost do nepokojů. Gallenťané byli přinuceni považovat Caldarce za rebely a odpadlíky, museli se pokusit je opět začlenit do Federace, po dobrém či po zlém.
Po nějakou dobu mohla Federace pouze sledovat, jak Caldarci pustoší Gallentskou flotilu a nejvzdálenější provincie Federace. Caldarci byli čím dál smělejší a zdálo se, že každých pár měsíců mají novou verzi svých hbitých sólostíhačů, proti nimž měla Federace jen málo odpovědí. Pro mnohé Gallenťany se zdálo nevyhnutelným faktem, že pokud nevyhoví požadavkům Caldarců, brzy nebo později rozdrtí celou Federaci. Vše, o co se Gallenťané pokusili, selhalo – jejich vlastní pokusy o sólostíhače byly strašlivou pohromou a stacionární obrana jako miny a obranná děla mohly na dlouho chránit pouze vesmírné stanice. Zdálo se, že kdykoli Gallenťané přišli s něčím dobrým, rychlým a silným, Caldarci brzy odpověděli s něčím ještě lepším a silnějším.
Nakonec se řešení vyvinulo ze stacionární obrany. Gallenťané už dlouho používali miny se střídavým úspěchem, ale díky obrovským pokrokům v robotice, jež v té době postupovala o překot vpřed, byly miny pomalu přetvářeny v mnohem smrtonosnější věci. První drony byly jen o něco málo více než miny, které měly omezenou mobilitu, s odpalovači reagujícími na blízkost věcí, ale brzy postoupily na úroveň, kdy se jeden dron téměř vyrovnal schopnostem sólostíhače. Fakt, že drony byly na výrobu mnohem levnější než stíhači a nevyžadovaly skvěle vycvičené piloty, znamenal, že dny sólostíhačů jsou sečteny. Drony zvrátily vývoj války a najednou se Caldarci snažili přijít s řešením proti těmto novým zbraním. Netrvalo jim to tak dlouho – jednoduše trošku vylepšili své stíhače, přidali nějaké štíty a zbraně navíc, a nazvali nová plavidla fregatami. Nejprve potřebovali více členů posádky, ale o několik let později Caldarci získali technologii kapslí od Jovianů a znovu mohli na většině fregat snížit počet členů posádky na jednoho.
Největší bitva války se odehrála poblíž soustavy Iyen-Oursta. Obě strany – Gallenťané se svými drony a Caldarci se svými novými fregatami – věřily ve své vítězství a tak byly ochotny vrhnout do boje vše, co měly. Výsledkem byla druhá největší bitva na světech Nového Edenu, jen bitva u Vak-Atioth svedená během Amarrsko-Jovské války byla větší. Bitva u Iyen-Oursta zuřila celý den. Během prodlevy v bojích po téměř 15 hodinách neustálého boje Caldarci hrdě ustoupili a ponechali bojiště Gallenťanům. Gallenťané si dělali nárok na vítězství jako strana, která zůstala na bojišti, ale Caldarci si také dělali nárok na vítězství, neboť způsobili Gallenťanům mnohem větší ztráty, než jich měli sami. Každopádně bitva nebyla rozhodující ani pro jednu stranu, takže bylo zjevné všem, že vítězství nikdy nebude dosaženo.
Díky fregatám se Caldari podařilo zastavit postup Federace a zanedlouho to byl opět pat. Většina lidí se vrátila k normálnímu životu, válka se stala vzdáleným hromobitím, jež jenom někdy zarachotila pro celou populaci. Ani jedna strana nebyla ochotna nabídnout mír, protože to by byla známka slabosti, ale nová generace rostoucí na obou stranách nebyla ochotna se obětovat za tak neurčitou věc, takže válka postupně upadla do nájezdů a šarvátek menších rozsahů. Spor byl nakonec urovnán, když CONCORD, v té době relativně nové uskupení, jež se ještě doopravdy muselo vybudovat, rozhodl, že takováto válka, hrozba pro diplomatickou a ekonomickou stabilitu Nového Edenu, už trvá dost dlouho. Vycítil únavu na obou stranách po boji u Iyen-Oursty, využil příležitost pro započetí mírových rozhovorů mezi oběma neústupnými protivníky a byl schopen během šesti měsíců dojednat klid zbraní přijatelný pro obě strany. Federace uznala Caldarský stát jako samostatný a obě strany si ponechaly své původní základny a osady, vyjma Caldari Prime, která zůstala pod kontrolou Federace.