Ředitelská konferenční místnost, Velitelství Federální výzvědné služby, soustava Renyn, Essence

9. března YC112

„Tak proč tady vlastně jsme?“ optal se Candon.

„To jsem ještě nezjistil,“ odpověděl Suisse. „Jen vím, že je to kód 14, nejvyšší utajení.“ Další větu vyslovil s pečlivou výsměšnou přesností. „Brzy by tu měl být En-Quaitant-do-Miérz Portres.“ Luskl prstem. „Jo, tady je. Úsměv, prosím.“

Portres se k nim blížil. Byl to vysoký gentleman, asi tak kolem padesátky, a kráčel promyšleným vyšlapováním, které se jevilo až moc vypočítané. K vykultivovaným mávnutím se posadil k oběma druhům.

„Pánové.“

„Radní. Jak se daří dětem?“ optal se Suisse.

„Ach, znáš to,“ odpověděl Portres. „Otravují své rodiče, všechno proti srsti, se vším hned experimentují. Však je to přejde.“ Položil před sebe na stůl kufřík a odemkl ho.

„Nějaké ponětí, proč jsme tady?“ otázal se Candon.

„Něco ohledně nové bezpečnostní direktivy. Nejsem si jist,“ odpověděl Portres.

„Člověk by si myslel, že nás budou řádně informovat,“ řekl Suisse.

Portres přikývl. „Jo,“ řekl, „myslím, že je to docela neurčité a uspěchané.“ Vylovil z pěnové vložky kufříku datatablet, umístil jej před sebe na stůl a spustil ho. „Ale zcela jistě je to všechno součástí plánu,“ dodal, když si rozepínal bundu. „Jen zřídka lze říci, že náš nový president neví, co dělá.“

„Nechť na to nikdo nepomýšlí, tím méně mluví,“ zamumlal Candon.

Portres se na židli narovnal a urovnal si klopy. „No,“ řekl, „přinejmenším má kolem sebe iluzi, že ví, co dělá. Právě teď je to možná to jediné, co potřebujeme. Vím, že mě doposud vždy přesvědčil, a to jsem obtížně přesvědčitelný člověk.“

„Tak to je pravda,“ řekl Candon. Na pár okamžiků tam seděli v tichosti, zatímco holografické centrum schůzovního stolu cyklovalo testovacími vzory.

Asi o deset minut později, když byly formality uzavřeny a představitelé patnácti hlavních divizí Federální výzvědné služby seděli nepohodlně na svých židlích, začala hubená, plešatá postava v čele stolu mluvit.

„Jsem si jist, že většina z vás se diví, proč jste sem byli sezváni tak narychlo a s takovou dramatickou naléhavostí,“ začal. „Stejně tak jsem si jist, že mnozí z vás si uvědomují, že tím, že jsem vás sem sezval tímto způsobem, nás všechny ohrožuji.“

Pár hlav kolem stolu se otočilo, že nic nebylo slyšet.

„V 9:00 dopoledne jsem vydal presidentskou direktivu, která vám všem do rukou předává specifické příkazy. Vaše dokumentové datatablety byly aktualizovány příslušnými informacemi. Využijte dle libosti holopole. Až si budete prohlížet data, mějte na mysli, že pokud i jeden kousíček těchto informací padnou do špatných rukou, spadne celá operace na vaši hlavu.“

Na okamžik se odmlčel a pak pokračoval. „Jak zjistíte, improvizované schůze Kód 14 budou pokračovat po další dva týdny. Žel jsou nutností, ale jsou kritické ve větším plánu.“ Sklonil hlavu. Místnost se ponořila do ticha.

„Děkuji, pánové. Prosím, využijte čas a prohlídněte si příkazy. Platí od tohoto okamžiku.“ Bez dalších slov se otočil, odešel od stolu a zmizel postranními dveřmi, za ním s tlumeným šouráním zmizel i jeho doprovod.

Candon a Suisse se na sebe podívali. Portres hleděl na obrazovku svého datatabletu. Jeden po druhém se všichni tři muži vrhli do práce.

***

Slavnostní síň State and Region Bank, soustava Jita, The Forge

20. března YC112

Síň byla obrovská, vkusně vyzdobená v tradičním Caldarské stylu a poseta uměleckými výjevy úspěchů Státu, namalovanými nejoblíbenějšími umělci Státu. Vybraná smetánka společnosti se však mnohem víc zajímala o ostatní lidi kolem než o své okázalé okolí.

„Slečno Omurová.“

„Pane Kaikumi. Je skvělé, že jste se dostavil.“

„Jakpak to jde, slečno Omurová?“

„Skvěle. A jak u vás?“

„Pořád pěkně zpříma.“

„To je dobře. Slyšela jsem, že nyní expandujete na nové trhy?“

„Pořád na číhané. Expanze je krví naší ekonomiky.“ Provedl náhlé nemotorné přešlápnutí a ustoupil o dva kroky. „Omlouvám se. Slečno Omurová, dovolte mi vám představit mou přítelkyni. Toto je Katiana Rigomiová. Je to Achurská investorka určité reputace. Katiano, toto je Jaan Omurová, výkonná ředitelka společnosti Caldari Funds Unlimited.“

Dívka napřáhla ruku téměř jakoby nuceně. Starší žena její ruku přijala a potřásla s ní, a jak tak učinila, dívčin výraz se změnil v silný a pronikavý, plný účelnosti. Její ruka byla chladná.

Někde v místnosti cvakl fotoaparát.

***

Hlavní jednací místnost, Mercantile Club, soustava New Caldari, The Forge

29. března YC112

Tlumená světla zářila v rozích a halily svou jemnou září luxusně vybavenou místnost. Dva přítomní muži byli ponořeni do zuřivé debaty.

„Nevím, Siorasi. Poradci Federace? To mi zní až moc podivně. To nepředpokládáš, že může mít postranní úmysly?“

„Ne ne, poslouchej mě,“ řekl Sioras. „Jen říkám, že pokud je tu něco, co můžeme získat z té vřavy kolem Omurové a CFU, pak by to bylo u něj.“

„Ale to pak bude doslova zrádci.“

Do Siorasova hlasu se vkradla netrpělivost. „Přemýšlej trochu šířeji, Kanai. Tady pracujeme už celá desetiletí. Naše nejlepší dny jsou za námi. Jsme v tuto chvíli jen oslavovaní finanční poradci. Jasně, vypracujeme se na vyšší úroveň, ale nebudeme pomáhat nepříteli. Budeme jen ekonomové, abychom pomohli přemostit problémy mezi dvěma národy.“

Kanai nic neřekl. Hleděl na město, sledoval skřivany stoupající do oblak, nakrátko zakrytých blikajícími světly mrakodrapů za nastupujícího soumraku.

„Přemýšlej o tom,“ řekl Sioras. „Politický kapitál by byl obrovský. Teda, mohli bychom se opět dostat do hry. Provisté teď mají dost svých vnitřních problémů. Ti nás nepřijdou lovit, alespoň ne teď, když jsme tak viditelní. A krom toho, jsme poradci. Není to tak, že budeme přímo zapleteni do záležitostí státu.“

„Státu,“ zabručel Kanai.

Sioras si povzdechl a sepjal ruce. „No. Podívej, Vím, odkud pocházíš. Nemysli si, že to nevím. Ale aspoň to zvaž. Dej tomu šanci. To Konference pomoci a spolupráce nijak neobměkčila tvůj náhled na věc?“

„Řeknu ti pravdu,“ odpověděl Kanai, „Cítím úskoky hned od začátku tohoto bratříčkování. To podbízení je tak zjevné. Kulturní přikyvování je odporné. Můžeš říct, že si mysleli, že jsou také lstiví.“

Sioras přikývl. „No,“ řekl, „naši bývalí krajané jsou jen zřídka známí svými nuancemi. Ať už je to v tomto ohledu jakýkoli případ, fakta situace mluví za sebe, ne?“

„Nevím,“ řekl Kanai. „Vidím příležitost, zdá se být dobrá. I pokud bude odpor od staromilců, mohli bychom je setřást díky PR. Ale prostě… Prostě nevěřím tomu chlapovi. Je nečitelný. Nikdy nevíš, kde ho máš. Pořád se cítím tak, že mi zaklepe na rameno a slušně mě informuje, že je pravým otcem mých dětí.“

Sioras si ho měřil podrážděným pohledem, který může ukázat jen starý přítel. „Já do toho jdu,“ řekl klidně s náznakem rezignované neodvolatelnosti. „Stejně tak Kormoken a Tikilo, plus velká část staré gardy Citadely. Opravdu to nechceš trochu lépe zvážit?“

Kanai mlčel.

„No,“ řekl Sioras. „Promysli si to.“

***

Velitelství Caldarského providenčního direktorátu, soustava Piak, Lonetrek

2. dubna YC112

„Je to na všech drátech, pane. Finanční instituce jsou rozlícené.“

V teplém interiéru osobních komnat seděl Vykonavatel Tibus Heth, nejvýše postavený člověk Caldarského státu, v póze mrazivé strnulosti.

„Jaký je rozsah škod, radní?“ optal se.

„No, pane… jedna věc je jistá, Omurová má teď na talíři víc, než dokáže zvládnout. I pokud se její jméno nakonec očistí, každý z jejích blízkých společníků se do té doby natolik vzdálí, že už se nevrátí. A už to nutí lidi ukazovat prstem jinam. Značně viditelní zaměstnanci už utekli ze dvou megakorporací. Média Federace to zahrávají až do krve. Na rány ještě nedošlo.“

„Jaké jsou ohlasy na penzijní finance CFU?“ optal se Heth a mírně se v křesle pohnul.

„Tak, pane,“ začal radní a pak se odmlčel. Holografické pole, zobrazující jeho tvář, se zlehka zamihotalo, jako by něco tušilo. „Hodnoty čistých aktiv zůstanou více či méně nedotčené, ale pokud nynější situace bude jakkoli eskalovat, investoři pravděpodobně stáhnou své peníze z politických důvodů. Pokud to udělá dostatek z nich, budeme mít na bedrech takový problém, kdy ani já netuším, jak by ho šlo vyřešit.“

„A co zbytek megakorporací?“

„Lai Dai a Kaalakiota nyní usilovně vyvíjejí úsilí v oblasti vnitřních i vnějších PR, snažíce se zajistit, že nikdo kromě nejvyšších vrstev nezjistí, že je nějaká šance jejich zhroucení kvůli vnitřním bojům. Jak už jsem řekl, všude je chaos, pane.“

Na okamžik Heth seděl, hleděl na svůj klín a mnul si mozolovité palce. Setrval tak na okamžik, zatímco jeho protějšek na druhé straně spojení FLT se cítil čím dál víc nepohodlně. Nakonec vykonavatel pozdvihl pohled s rozhodným výrazem v tváři.

„Spusťte vyšetřování. Národní rozsah a dál. Chci nechat všechny představitele sledovat po dvacet čtyři hodin denně. Chci, aby všechny transakce byly přesměrovány přes naše velitelství kvůli analýze. Nechci, aby přes nás cokoli prošlo. Nic, rozumíte? Tvrdě tuhle věc zarazíme, a to hned. Věřím, že víte, s kým si promluvit, aby se to vše rozjelo.“

Na druhé straně byla krátká odmlka. „Vykonavateli,“ ozval se nakonec hlas, „vaše přání je mi rozkazem.“

***

„Pane presidente?“

„Ano.“

„Právě jsme dostali zprávu. Heth nařídil národní vyšetřování. Začínají s finančními institucemi. Nezůstává kámen na kameni. Byl kolem toho také hodně výmluvný.“

„Děkuji.“

„Jen jsem si myslel, že to budete chtít vědět.“ Sekretář si dovolil krátký úšklebek.

Jacus Roden vypnul obrazovku, zhluboka se nadechl a vydechl. Zaklonil se v křesle, pomyslel na události uplynulých dní, a snažil se neusmívat.