Zpočátku to nemusí dávat smysl. Složitost příběhu života zachází tak hluboko, že může nějakou dobu trvat, než vše pochopíme. Někdy hodně času. Avšak vám říkám, že čas rozzáří pravdu těch slov ještě jasněji, protože jsem je k tomu tak připravila.

– autor neznámý

Když si pro ni přišli, sledovala umírání lidí na Seyllinu v živém přenosu.

Liando. Musím tě varovat, mé dítě, bez ohledu na nebezpečí. Senát se dozvěděl o objevení se nových, stabilních červích děr, vedoucích do neznámých oblastí vesmíru. Nesmíš se do téhle záležitosti zaplést. Bude čas a místo, kde bude moci tvůj projekt pokračovat. Prosím, pro dobro všeho, na čem pracuješ, nezaplétej se do toho.

Řekli jí, že CreoDron žádal jen jedinou osobu. Na obrazovce žhnula potemnělá a hořící koule v zářivých odstínech modře. Musely tam být milióny lidí, pomyslela si, uvězněny na umírající planetě.

Tvrdili, že je to ten druh pomoci, jenž je důležitější pro zítřek, když už si dnešek vzal vše, co mohl. Zvláštně poetické od těch, co rozhodli, že pro ni pošlou. Velmi pravděpodobně to není náhoda. Nechali ji tu. Brzy je bude následovat, jakmile si tu vyřídí své záležitosti.

Ta slova, a pravda v těch slovech v jejích očích, když tak účelně kráčela směrem k nim.

Koupili jí soukromí, které potřebovala, aby se s ním spojila.

„CD-73, tady CD-Vitrauze, hlaste se.“

„CD-Vitrauze, tady CD-73, slyším vás.“

„Jak se vám tam daří?“

„Dobře, zvykám si.“

„Profesorko? Co jste to předtím řekla? Celou cestu se za vámi ženeme.“

Na tváři se jí vytvořil bolestný úsměv, sdílený jen s palubními kontrolními systémy.

„Díky.“

Helios se vyrval z warpu a stabilizoval se, poté naletěl na opatrnou osmdesátikilometrovou oběžnou dráhu. Hazard se vyplatil. Ne že by pochybovala o svých prvotních nálezech. Cítila, že je jaksi odpovídající, že to našla právě v systému Vitrauze. Nic jim nesignalizovala, ještě ne, ne dokud něco nespatřila.

Něco ohromujícího.

Systém Vitrauze byl pro většinu lidí jen dalším krutým a osamělým místem daleko od hlavních dopravních tras Federace. Pro většinu lidí tak měl i zůstat. Jí se to tak hodilo. Ta nejlepší tajemství vždy ležela všem před očima, pod náhodnými pohledy, jež každý den nic neviděly.

Ale ona je viděla. Zbavování neznáma jeho tajemství bylo jejím denním chlebem, úkol tak vznešený jako byl ničivý. Teď před ní, jen pár krátkých okamžiků daleko, byla další hádanka, ale nebyla to taková, kterou by vyřešila až do konce. Hleděla na měnící se tvary, obdivovala něco, co, jak cítila, viděla ve svých snech už tisíckrát, avšak to dnes viděla poprvé.

Bylo to velkolepé I děsivé jako cokoli, v co mohla doufat.

Pro všechny přítomné bude Vitrauze pamatováno jako systém, kde poprvé nalezli to první spojení s neznámem. Pro ni to bude něco, kde něco nechala. Bude hořet, žhnout jako Seyllin, a v té matné záři, kterou vyroní její oběť, jiní uvidí skryté cesty, kudy budou kráčet. Měla by ráda tu frázi.

„Vitrauze, něco jsem našla. Senzory zapnuty, postupuji vpřed. Zapojuji živé vysílání.“

Zapnula mikrowarpový pohon a osmdesát kilometrů se brzy změnilo v padesát, třicet, dvacet a pak v nic. Nulový bod.

Systém byl pojmenován po jednom z prvních senátorů Federace, jehož jméno pravděpodobně patřilo jednomu z prvních osadníků, jež prošli Bránou EVE. Pro Amarry znamenal pojem „Vitra“ jednoduše „život.“ Samotný život. Gallentské chápání slova ale bylo mnohem propracovanější. Pro ně to znamenalo „žití.“

Rozdílné jako úsvit a soumrak, pomyslela si.

Dalších šest Heliosů vypnulo své maskování, když vyletělo z warpu a zapadlo na tu samou opatrnou oběžnou dráhu jako předtím ona.

„Kdykoli budete připraveni.“

***

„CD-73, tady CD-Vitauze, hlaste se.“

Na chvíli vypnula trysky a téměř odpověděla na volání, ale poté se rozhodla nereagovat. Mohou počkat. I když její hlas samotný mohl znamenat mnoho, mohou počkat. Tenhle okamžik byl jen pro ni.

„CD-73, tady CD-Vitrauze, hlaste se. Problém na naší straně.“

Krev se okamžitě začala protlačovat jejími žilami a zrychlovala každým novým úderem srdce.

Bojovala s instinktem, miliony let starým, který mnohé duše odhazovaly ve jménu pokroku, jenž jí nutil vyhnout se nebezpečí. Vrátit se.

„CD-Vitrauze, tady CD-73, slyším vás.“

„Černí Orli vstoupili do systému, maximální čas do skenování lokace: přibližně 2 minuty.“

„Postupujeme dle plánu. Nejsem tu.“

Během několika okamžiků poté, co tato slova dosáhla druhé strany, deaktivovala vlajková loď soukromé flotily CreoDronu maskovací zařízení a začala svou důležitou činnost – předstírat svoji užitečnost.

***

Většina pozorovatelů by považovala „CD-1“ za ohavnost. Strašlivě pozměněný trup Dominixu překypoval záhadným elektronickým vybavením často vyvolávajícím dobře známé obrazy, tak nevítané v srdci teritoria Federace, zvláště v posledních letech, a zvláště když dané plavidlo neslo znaky CreoDronu.

Ale pro mnohé vedoucí vědce v CreoDronu to byla jejich milovaná „mateřská loď.“ Sloužívala jako jejich mobilní výzkumná laboratoř, jako jejich domov. Nyní sloužila jako jedna nepředstavitelně riskantní návnada. Zabavení lodi by znamenalo konec pro mnohé probíhající projekty, ale jejich váha pro ně byla i výhodou.

Náhle se objevily necharakteristicky temné trupy čtyř bitevních lodí třídy Megatron, vklouzly na scénu s půvabnou hrozbou, kterou jen Černí Orli se svými zvláště zplnomocněnými loděmi mohli navozovat. Ještě předtím, než energie roztrhly tkanivo okolního vesmíru, záříce karmínovým světlem, dali na vědomí svou přítomnost. Jejich samotný přílet měl takový účinek, ale od té chvíle zůstali představitelé CreoDronu neoblomní. Veškerý kontakt s druhou stranou byl ztracen.

Duvollovi vědci byli “pozváni,” aby se přidali k vyšetřování a právě oni se začali zajímat o nepřítomnost hlavního astrofyzika CreoDronu. Jejich vlastní zájem v těchto záležitostech byl bezpochyby Orli vítán, stejně jako Duvolle přijal příležitost vidět a slyšet věci, které by jinak vrhly jejich vlastní operace pro nelítostný drobnohled Federace. Tohle byl ten druh her, kterým se Orli velmi rychle proslavili, kde odmítnutí nebylo dvakrát přitažlivou volbou.

Kapitán flotily rozuměl více než dobře schopnostem svého protivníka. Poddal se, ale ač obě druhé strany vydělávaly miliardy ISK, byli to outsideři rýpající do jejich výzkumů a byli považování jím i posádkou za ten nejhorší druh supů. Takhle se způsobovaly opravdové, dlouhodobé škody. Žádná tisková prohlášení, žádné fanfáry, žádné veřejné komentáře z obou stran. Dnes vzniknou jen nepřátelé.

Když byla CD-1 předávána na neurčito do Federální jurisdikce, byl učiněn první objev. Jedním uchem piloti a posádka CreoDronu poslouchali příběhy o nové a neznámé civilizaci, druhým mechanické odříkávání policejního dronu Federace, jak jim čte jejich práva.

Normálně byl tento úkol prováděn s respektem, ba i ti nejpřísnější kapitáni Orlů svědomitě informovali občany o jejich právech. Když ale obě flotily stály proti sobě – kdysi ctěné formality okamžiku prováděné automatony – obdrželi Orli další znepokojující zprávy. Bylo objeveno dalších devatenáct červích děr, a ačkoli s tím množstvím by se snadno vypořádali, nejvíce kapitány rozhodilo to, že pět minut před jejich příletem bylo to číslo s jedničkou.

***

Helios spočíval na stavbě. Enkláva v dálce se zdála být tichá, zbavená života. Tenhle se ale cítil mladý i teď. V tom bezčasém designu byla taková krása, byť čas si je všechny vzal.

Tentokrát to bylo opravdovější. Vypadal opravdověji, ale ona to mohla vidět. Vidět, že není, že možná ani okolí není. Data mohla být vytažena z fluidní směrové dataschránky, nějak vylepšené. Jakýkoli automatizovaný systém, který by dokázal něco takového, by byl mnohem pokročilejší, než jaký ona kdy znala, ale tohle nebylo pole její působnosti, a ona měla pořekadlo o vědcích, kteří někdy zabrousili do jejího oboru. Pořád to samé, mohla by přísahat, že zná ten design. Tak starý. V hlavě jí vířily tyto myšlenky, i když hleděla na něj. Tak moc vědcem a tak málo vojákem.

Tentokrát nebyl v Hilenových očích žádný život a to jí říkalo, že má jít.

Znovu do temnoty, na okamžik mohla téměř cítit na tváři vítr, když data, představující to co byla, nedokázala překročit řeku zpět domů.

***

„Máme hlášení o…teď 78. 78, desátníku. Právě přistál průzkumník v… v…“

„Co se děje, kapitáne?“

„…v Luminaire, pane.“

„Cože?“

„Předsunutý průzkumník, působící… působící v Lonetreku. Hlásili červí díru v Ibuře, prozkoumali druhou stranu a přistáli uprostřed naší základny operací.“

***

Lianda sledovala listy padající do potoka, vyrvané z větví stromů s takovou snadností. Vítr byl tak jemný, že jej jen stěží mohla cítit na tváři, a přec je to strhávalo všechny, jemně laskané větve darovaly zbytky života, jež kdysi nesly.

Dokázala chápat tu dychtivost, jak snadné bylo odejít poté, co odrostou věcem, jež je kdysi živily, z nichž se kdysi skládal celý jejich svět.

Tomu samozřejmě rozuměla. Tohle byl jeho VR kanál a on vybral prostředí s nějakým důvodem.

„Hilene,“ řekla potichu a pohlédla na Deteise. Jeho oči se upíraly na proudy, jež olizovaly okraj břehu. Jeho klidný pohled se pomalu zvedl a střetl s jejím. Váha všeho, co sdíleli, na ní z jeho tváře hleděla. Zmlkla.

„Jdi,“ řekl, otočil se od ní a potřásl hlavou. „Jen…“

Odpojil kabel a nechal ji samotnou v obklopující černi.

***

„K jejímu unikátnímu síťovému ID byl proveden přístup ve stejný okamžik, kdy se pokusila navázat kontakt, ale své heslo nezadala správně.“

„Ano, na to už jsme se dívali. Nezískala přístup k zabezpečeným informacím. Vyšetřujeme důvody, proč se řádně neautentifikovala.

„Samozřejmě, ale to není to, co jsem chtěl zmínit.“

„Ano?“

„Zdá se, že nevíte, o čem mluvím.“

„Pokračujte.“

„Heslo, které zadala. Nesprávný řetězec?“

„Nevezmu v potaz otázky, které mám ohledně toho, jak můžete mít přístup k takové věci, a požádám vás, abyste šel k věci!

„Je to místo.“

„Chápu.“

„Ano.“

“To jsme netušili.”

„Se vší úctou, pane, co netušíte, je, že za každého z těch šesti Heliosů uvnitř vašeho systému, jsou tam dvě z našich Káňat.“

„Věřím tomu, stejně jako věřím tomu, že jste psycholog.“

***

Aplikovaná věda? Veškerá věda je aplikovaná. Nakonec.

– Hilen Tukoss. Programový ředitel, Neuropsychologické centrum Prosela.