Kdyby kdokoli náhodou sledoval ten přesný bod ve vesmíru, viděl by jen lehké vizuální poruchy na pozadí hvězd. V mžiku oka byly vygenerovány gravitační síly hvězdy v oblasti jen pár kilometrů, stlačujíce tkanivo časoprostoru do dočasné singularity. Resonance této masy, když umlkla vzdálená vlna gravitačních pulsů, která ošálila fyzikální zákony vesmíru, vytvořila spojení mezi dvěma nesouvisejícími místy ve vesmíru: červí díra.

Horizont událostí okamžitě spustil senzory včasného varování na planetě poblíž, koupající se v záři teplého, žlutého slunce. Mobilizovaly se místní jednotky, ale než se mohly zformovat, byla do všech hlavních struktur systému, bran, stanic, dokonce i planetárních sítí, vyslána dávka Sanshova autoreplikačního viru. Invazivní programování rychle zahltilo podřadné systémy civilní infrastruktury, místních posádek, a ač ti by to nikdy nepřiznali, i většinu lodí námořnictva Gallentské federace.

Pak červí díra vyzářila oslepující záblesk bílého světla a ony jí proletěly, baňaté kovové lodě pokrytá ošklivými a nesouměrnými ostny. Z mihotajícího se portálu jich vylétaly stovky, překračujíce vzdálenost mnoha světelných let v jediném okamžiku, aby naplnily oblohu bezmocné planety. Fungovaly skoro jako ryby, vylétávaly ve volných formacích a měnily směr současně, šířily se do všech směrů. Synchronizovanými zášlehy soustředěných elektromagnetických výbuchů hladce vyhladily veškeré obranné struktury a komunikační satelity z oběžné dráhy. Pro mnohé lidi na povrchu byla náhlá zář zlatých laserových paprsků na noční obloze prvním znamením toho, že Sanshův národ dorazil.

Když ovládly celou nízkou oběžnou dráhu, zastavila se celá armáda na pozicích, dokud červí dírou neproletěla druhá vlna plavidel. Tato nová plavidla byla odlišná, neměla objemné warpové motory, které zabírají tolik místa v bitevních lodích; místo toho jejich útroby měly velice specifický účel, neboť obsahovaly řady a patra cel, navržených k uložení lidských “pasažérů.” Lodě nerušeně proletěly atmosférou v celých eskadrách jako dokonale seřízená sprška meteorů.

Hypnotizující divadlo obrovských bronzových lodí, stále rozžhavených z tepla vstupu do atmosféry, se změnilo v děs, neboť všechny zpomalily až zastavily několik set metrů nad povrchem planety. Z každé z nich se ozval zvuk skřípání, když otevřely obrovská vrata svých útrob, a vypustily stěží viditelná mračna bzučících výtvorů, které se leskly, když na ně dopadlo světlo. Tito kybernetičtí parazité, zachytitelní jen když byly v obrovském množství na jednom místě, vyrazily ke každému centru populace, prolétávaly nechráněnými okny, otevřenými ventilačními systémy, ba i komíny, které neměly řádné filtry, používané na hustěji obydlených světech.

Než oběti na povrchu mohly pochopit, co se děje, nanity již prošly vnějšími vrstvami jejich pokožky, pronavigovaly se krevním řečištěm a připojily se míše. Když se v jedné osobě neshromáždilo dostatečné množství těchto ohavných věciček, začaly vyzařovat rytmické elektrické pulsy – ne tak silné, aby narušily vyšší mozkové funkce, ale dostatečné na to, aby přebily jednoduché nervové cesty pod krkem. Lidé naříkali a nadávali, marně bojovali, žalostně prosili o pomoc, ale jejich těla neodpovídala na jejich rozkazy. Vyrazili do zeleně zbarvené záře širokoúhlých vlečných paprsků, které je zdvihaly ze země po tisících. Jejich těla se pomalu bezvládně zvedala do čekajících nákladních lodí.

Ale pak se temná obloha rozzářila odlišnými barvami. Mihotavé modré výbuchy a jasné rudé kondenzační stopy se míhaly nocí. Dorazili kapsulýři.

Nejprve doráželi jednotlivě, pak ve větších skupinách a organizovaněji, vehnali se na bojiště na vyšší oběžné dráze nad planetou a začali pálit s chaotickou zuřivostí. Pokročilé elektronické systémy a silné obranné prostředky jejich lodí odolaly zavirovanému vysílání Národa, což jim umožňovalo vypouštět salvy naváděných střel, dělostřeleckých granátů a útočných dronů. Drtili plavidla Sanshů svým zuřivým útokem, ale sami trpěli pod koordinovaným protiútokem, neboť invazní flotila systematicky vybírala vždy jeden cíl, soustředíce všechnu svou značnou palebnou sílu proti jednomu nešťastnému cíli.

Nákladní lodě vycítily hrozící nebezpečí pro pozemní operaci a začaly se všechny najednou zdvihat od povrchu, sice ještě nebyly plné, ale i tak s sebou braly desítky tisíc občanů. Hnaly se nahoru atmosférou pomocí trysek na pevná paliva, snažily se dostat do bezpečí za červí dírou. Nepřesná palba obou stran zničila více než pár nákladních lodí, vybuchovaly, byly vychýleny z kursu nebo měly proražené trupy, chrlíce tisíce paralyzovaných lidí do prázdného vesmíru.

Boj zuřil po více než hodinu, až bylo bojiště poseto rozprášenou hmotou, vraky lodí a mrtvolami těch, co je předtím ovládali. V té době získali kapsulýři navrch, jejich odolné lodě vydržely mnohonásobek toho, co prastaré bitevní lodě Sanshů.

Červí díra znovu ještě jednou zapulsovala a přes senzory všech vesmírných lodí se přehnala vlna šumu. Když se skenery opět nahodily a začaly vyhledávat cíle, objevil se nový kontakt: obrovská letadlová loď zahalená ve vrstvách vyzařovaného energetického štítu tak silného, že lidé jen stěží mohli vidět těžké pancéřové pláty lodi. Hangáry stíhačů na trupu monstróznosti byly uzavřeny, neboť posádka neměla úmysl je vypouštět. Místo toho ožily přídavné kapacitory, sršící přebytkem energie, když je obrovské stykače připojily na zabudované štítové emitery. Vytvořené pole bylo mnohem silnější než obyčejný štít, ale také velice nestabilní. A to byl právě úmysl.

Na všechny strany se najednou šířila obrovská vlna energie, fyzicky zatlačujíce lodě od cíle drtivou silou nabitých gravitonů. Útočné drony se jednoduše vypařily, když je zbraň, určená ke způsobování značných škod mnohem větším lodím, rozprášila na lesklé kusy rozžhaveného kovu. Menší lodě kapsulýrů přežily jednu či dvě vlny, ale když proletělo pět vln, rozpadlo se cokoli menšího než křižník.

Kapsulýři se ale přizpůsobili situaci velice rychle, změnili své trajektorie a nabili do svých zbraní novou munici. Pouhých několik sekund od příletu byla letadlová loď zaplavena drtivou palbou ukrutné ničivé síly. Spalující laserová palba, průbojné projektily, taktické hlavice i rozžhavené plasma dopadaly na loď, dokud neprorazily i tak pozoruhodně silný systém štítů. Poté, co posádka ztratila kontrolu nad lodí, ta se ještě chvíli ve vesmíru nemotorně potácela, ale to jen na pár okamžiků, neboť zatvrzelí kapsulýři se k ní vrhli, aby ji dorazili. O několik okamžiků později začaly menší exploze trhat jednotlivé segmenty trupu a pak explodoval termonukleární reaktor letadlové lodi, který rozprášil většinu trupu na atomy, nechávaje jen část rozžhaveného vraku, který se pomalu otáčel a mířil k planetě.

Červí díra, která nebyla získat silný signál od zničené vlajkové lodi, se zlehka zazmítala a pak zmizela, náhle utnuvše komunikační šum a navrátivše soustavu do prozatímního stavu normálnosti. Invaze skončila, ale válka na svůj konec nedohlédla. Kapsulýři, kteří neměli zájem prohledávat vraky nebo bojovat mezi sebou o nárok na to, odlétali jednotlivě nebo ve skupinách. Nevěděli, kdy nebo kde Sansha znovu udeří, ale věděli, že protože je obrana Říší neschopná reagovat, jsou oni jedinou nadějí Nového Edenu na jakoukoli udržitelnou obranu.