Když se Silphy enDiabel náhle zastavila na okraji nástupní rampy lodi, zarazil se zprudka i její doprovod a rozhlížel se, zda je něco špatně. Doprovod trpělivě čekal na dráze pod žhnoucím sluncem Intaki po několik okamžiků, kdy ona stála absolutně nehybně a hleděla na zem.

„Slečno enDiabel?“ Vyznamenaný důstojník Vesmírné policie vystoupil ze skupiny a nabídl jí ruku.

Odmítavě na něj mávla a pomalu poklekla, odhodila dlouhý cop syntetických blonďatých vlasů za rameno a druhou rukou přejela po betonové přistávací plošině. Pak si zamyšleně prohlídla ruku, pokrytou prachem a malými kamínky. S úsměvem se postavila, oprášila si ruce o sebe a kývla na doprovod, že mohou dál pokračovat k terminálu katedrály, která byla poblíž. Navzdory odrazům slunečních paprsků od povrchu skleněných panelů mohla vidět několik postav, očekávajících její přílet, poblíž hlavního vstupu.

Zatímco vedla skupinu k terminálu, poslední dva ozbrojenci zaujali pozice poblíž lodi, přičemž jeden se naklonil k druhému a zašeptal, „Co to mělo vůbec znamenat?“

Druhý muž, aniž by pustil ze zřetele své povinnosti, zašeptal, „Byla to pro ni dlouhá doba.“

Kurýr se snažil protlačit mumlajícím davem věřících co nejjemněji a nakonec dorazil zezadu k ženě v kápi, kdy zlehka zakašlal a odvrátil zrak. Když se lhostejně otočila, aby se střetla s jeho pohledem, zdál se na pokraji udušení, ale podařilo se mu vykoktat, „Mám pro vás zprávu od Vnitřní bezpečnosti, Ctihodná matko.“

„Pokračuj, „vydechla potichu, aby rozhovor nepřitahoval pozornost kohokoli jiného v síni, v rozsáhlém chrámu, ohromujícímu nejen velikostí a velkolepostí, ale i rychlostí, s jako byl vybudován. Navzdory faktu, že její oficiální titul byl Hlavní výkonná ředitelka, musela uznat sama sobě, že se jí líbí být nazývána Ctěnou matkou vyděšenými, pověrčivými lidmi na mnoha světech, kde její organizace pomáhala.

Jediné, co Sestry EVE žádaly na oplátku za svou humanitární pomoc, bylo povolení budovat katedrály zasvěcené jejich víře, a během let zdokonalily vědu a umění dokončování takovýchto stavem během pouhých několika hodin. Ta, v níž stáli, měla klenbu více než třicet metrů vysoko a mohla obsáhnout dvacet tisíc věřících během denních bohoslužeb, z nichž jedna právě skončila.

„Dorazila loď,“ začal a pak se před pokračováním rozhlédl na všechny strany, aby se ujistil, že nikdo neposlouchá. „Loď Syndikátu.“

Žena shodila kápi na ramena, odhalujíce drdol hustých hnědých vlasů, jež držel na místě zdobenou slonovinovou sponou. Strčila ruce do rukávů róby a pak posla vyplísnila. „Věřím, že to je záležitost, kterou dokáží vyřešit místní autority, mé dítě. Syndikát zná své místo, takže pokud…“

Mladík ji přerušil a hned toho zalitoval, takže zavřel oči a očekával přísné pokárání, ale i tak nakonec promluvil. „Ne oni, Ctihodná matko: ona.“

„Ona?“ Nadechla se, jako kdyby chtěla něco dalšího říct, ale pak se zastavila a rozhlédla se po síni. Když konečně dopřemýšlela, promluvila trochu moc hlasitě, čímž podnítila pozornost několika blíže přítomných lidí. „Silphy je tu?“

„Ano, Ctihodná matko. Očekává vás na faře.“ Posel ihned pochopil, že již tu není vítán, takže se uctivě uklonil a zmizel v davu rozcházejících se věřících.

Santimona Sarpati se střetla s postranními pohledy několika čumilů, pak si znovu nasadila kápi a odkráčela ke klenutému průchodu.

***

Když Santimona vstoupila do přijímací místnosti, zvláštně tvarované osmiboké komnaty s hladkými kovovými stěnami, jež se zakřivovaly dovnitř u stropu tak, že vytvářely geometrických vzorů s leptanými reliéfy, stála Silphy zády ke dveřím. Přímo naproti dveřím bylo široké dvoutabulové okno s výhledem na hlavní město planety Intaki V, Lenoiku, s budovami s rovnými střechami, jež se koupaly v rudém odpoledním slunci. Ani se nepohnula na odpověď na příchod Ctihodné matky.

„Bylo mi řečeno, že dnes či zítra bude pršet,“ řekla oknu.

Santimona uvolnila hedvábnou šňůrku, jež držela její formální róbu u těla, a přesunula se k nízkému, čtvercovitému stolu v samotném středu místnosti, u nějž byly dvě židle. Když se ujistila, že její elegantní šat sklouzl přes zkřížené nohy a nedělal vlnky, odpověděla, „Zjistili jsme, že meteorologická hlášení jsou na této planetě dosti nepřesná, zvláště zvážíme-li nynější sekvenci hvězdy této soustavy.“ S prázdným úsměvem nabídla, „Zůstaň pár dní a spatříš déšť, to ti slibuji. Ale budeš si muset najít ubytování ve městě; jen Sestry tu mají povolení mít ubikace. To snad chápeš.“

Silphy se nechytila na návnadu, jen hleděla z okna. „Děkuji, že jste se se mnou tak rychle setkala, slečno Sarpati.“

„Ani si nejsem tak jistá, proč si přeješ se mnou mluvit.“ Položila jednu bledou ruku na stůl a zabubnovala prsty o desku. „Vaše stanice má opět nedostatek jídla?“

Silphy se konečně otočila, aby se jí podívala do očí, ale stále nereagovala na Santimoniny opakované útoky na jejich nepokojnou historii. Místo toho napodobila její úsměv a hrála dál. „Ne, ale máte pokračující díky Syndikátu za pomoc Sester v této záležitosti.“

Santimona vděčně přikývla, ale jen tak kvůli přetvářce. Dál si v duchu počítala. Dvacet osm, dvacet sedm, dvacet šest…

„Jak postupuje vaše úsilí tady na Intaki V?“ Silphy došla ke stolu třemi kroky, ale nesedla si, místo toho se naklonila natolik, aby její stín dosáhl na druhou ženu. „Budete tu ještě dlouho?“

„Věřím, že si pamatuješ,“ odpověděla Santimona, „že katedrála je vždy naším posledním krokem jakéhokoli projektu.“ Gestem svému hostu ukázala, ať se posadí, ale Silphy se místo toho narovnala. „Je mi líto,“ dodala Santimona, „ale nejsem si přesně jistá, jaký je tvůj titul v těchto dnech. Jak tě mám titulovat?“

„Tituly Syndikátu jsou čistě pro vnitřní použití, takže se nemusíš o tohle obávat. Ale vrátila jsem se k používání svého rodinného jména.“ Silphy se na okamžik odmlčela a hleděla na Santimonu jako inkvizitor. „Víš, jak se překládá enDiabel v původním dialektu Intaki?“ Když Silphy mluvila, kroužila kolem konferenčního stolku s nacvičenou snadností ostříleného politika, který krouží kolem posluchačů.

Santimona věděla, že se od ní neočekává odpovídat na řečnickou otázku, takže jen pozdvihla obočí a čekala, až Silphy naváže na svůj proud myšlenek.

„Dobře,“ řekla se zaculením. „Jak dlouho ještě?“

Dva, jedna. „Teď.“ Santimona se vrhla ke stolu, zatímco Silphy se rychle usadila na protější sedátko a přiklonila se. Když opět Sestra promluvila, bylo to naléhavým, šeptavým tónem. „Bylo trochu obtížnější načasovat poškození záznamů v této budově, neboť je příliš nová. Než se čidla znovu vyladí, všechno mezi nynějškem a bodem obnovy bude vypadat jako chvilková porucha, kterou operátoři pravděpodobně připíšou aktivitě slunečních skvrn. Možná máme jen pár minut.

„To je vše, co potřebuji, je-li všechno ostatní připraveno. Jestli ten nerudný žoldák odmítne se mnou mluvit přímo, budeš ho muset přesvědčit, že počítat s námi bude mnohem snazší, než nás vyřadit.“ Silphy praštila rukou do stolu, aby zesílila svoje stanovisko. Její oči zářily ve světle karmínového nádechu, které proudilo do místnosti.

„A pokud odmítne?“ Všechny stopy zloby se ze Santimonina hlasu vypařily.

Silphy před odpovědí otočila hlavu a zatnula zuby. „Řekni tomu zrádnému zkurvysynovi, že Syndikát nebude nečinně sedět, když nás bude ignorovat další vláda. A jestliže si Mens myslí, že tihle pedantští žoldáci zabrání našim obchodům, tak se bolestivě mýlí.“ Naklonila se vpřed, uklidnila se a promluvila chladně, „Míním tím, že máme co nabídnout oběma entitám, pokud dospějeme k dohodě.“ Během krátké emocionální odpovědi unikl z copu dlouhý pramínek vlasů a sbíhal jí po zádech.

Santimona sáhla přes stůl a jemně zatlačila volné vlasy za Silphyino ucho a usmála se. „Ano, to je zajímavější. Mouchy s medem, má drahá.“

Silphy se téměř dotkla její ruky, ale těsně předtím se zastavila. „Co si myslíš, že řekne, Mono?“

„To záleží na tom,“ řekla, pozornost jí sklouzla na pár okamžiků někam jinam, ale náhle se zatvrdila, „co mu nabídnete. Pamatuj, že se musíte obrátit na dvě strany, a dle mých zkušeností, Muryia může být dosti neoblomný.“

Silphy se na svém sedátku zaklonila, zkřížila ruce a chvíli promýšlela svá další slova. „Řekni mu, že Federace nekontrolovala obchod v této soustavě již celá desetiletí, a že pokud chce, aby se dál objevovaly zatracené prachy od Mense na jeho bankovním účtu, bude se muset naučit respektovat místní kulturu.“

„Ach, tak tohle se mu bude těžko prodávat. Není vůbec šťasten kvůli tomu vašemu kousku s raketoplány Zephyr. Každý, kdo vyrábí raketoplány, byl znatelně zasažen, když jste to provedli. Když mu nabídnete tu správnou komoditu, jsem si jista, že se bude revanšovat.“

Silphy si zakryla ústa v marném pokusu utlumit svůj smích, ale odmítla přerušit oční kontakt. Když opět dokázala ovládnout své veselí, vysvětlila, „Myslím, že mám právě tu věc, kterou by jeho korporace ocenila. Mimochodem, s těmito raketoplány se pojí velmi srandovní příběh, ale nemyslím si, že na něm máme teď čas.“

„To máš pravdu,“ odpověděla náhle Santimona, postavila se a přitáhla si k sobě róbu. Dvanáct, jedenáct, deset…

Silphy se postavila a napodobila její pózu, ale pak se znovu naklonila nad stůl a střelila po protějšku svůdný úšklebek. Po pár okamžicích ticha se optala, „Chybí ti to vůbec někdy?“

„Každý den,“ odpověděla Santimona s nostalgickým povzdechem. Tři, dva, jedna…

Santimona se náhle pootočila, vložila do veškerého úsilí rameno, a udeřila otevřenou dlaní Silphyi do tváře. Ostré prásknutí úderu ohlušilo místnost a Silphy přepadla přes sedátko a padla na podlahu na jednu hromadu.

Santimona proběhla kolem stolu, ukazovala prstem na nehybný cíl a křičela z plna hrdla. „To tvá arogance nemá hranic?“ Když se Silphy vzpamatovala tak, aby se posadila a otřela si pramínek krve z koutku úst, Sestra pokračovala, „Neohrozím tuto ctihodnou organizaci, aby napomáhala vaší kriminální agendě!“

„Jsi patetická,“ vyplivla konečně Silphy, sebrala se a okamžitě zaujala obrannou pozici. Mohla slyšet, jak se za dveřmi hádá její bezpečnostní eskorta se strážemi Sester EVE. „Vidím ti přímo do nitra, Sestro. Jsi šílená, jestliže si nemyslíš, že Intaki nepřijdou na to, proč tu doopravdy jste. Tohle byla tvá poslední šance se z toho dostat se zdáním, že je váš zastaralý kult čestný.“

Pak se dveře otevřely a půl tuctu ozbrojenců obklopilo každou ženu. Santimona setřásla své ochránce a vypálila rozloučení. „Měla jsem vědět, že se nikdy nezměníš, Silphy. Vypadni z této planety.“

Silphy se na Ctihodnou matku nenávistně podívala, pak zavrtěla hlavou a odešla z místnosti, její doprovod si musel pospíšit, aby stačil jejímu rozhodnému kroku. Pochodovali bez zastávky katedrálou, dokud nedorazili rampy výsadkové lodi, která vrhala prodloužený stín na přistávací plochu a jejíž kovový trup syčel pod bezcitným sluncem. Silphy se otočila tváří k vyzdobené stavbě a její oči sledovaly úchvatnou architekturu až k věžičce na vrcholu, která byla vyzdobená posvátným znakem Sester EVE. „Sadistická děvka,“ odplivla si.

Nedaleko, v kanceláři bezpečnostního šéfa katedrály, bedlivě sledovala Santimona Silphii na holografické obrazovce. Její strážci byli stále poblíž. Důstojník jí uctivě uvolnil místo, aby starší žena mohla použít jeho kancelář, takže mohla sledovat každý Silphiin pohyb, a zamračila se, když si neoficiální vůdkyně Syndikátu odplivla na zem v pohrdání předtím, než nastoupila na loď. „Často se divím, co je víc matoucí: fakt, že opustila Sesterstvo, nebo fakt, že jí předtím bylo povoleno do něj vstoupit.“

***

Silphy seděla znaveně ve své osobní kajutě na lodi, popíjela ze sklenice ledové vody a přikládala si ji s reflexivním mrkáním ke tváři. Pak se sama sobě zahihňala a vyťukala heslo na konzoli zabudované na opěrce křesla, čímž vyvolala průsvitný displej ve vzduchu asi půl metru před ní. Prolétla hlavičkami několika čekajících zpráv, vybrala jednu z novějších a rychle si ji přečetla.

Silphy klepla na ovládání, které mělo vytvořit přímé spojení s člověkem, který zprávu poslal. Trpělivě čekala, než obrazovka zmizla a byla nahrazena trojrozměrnou hlavou staršího muže, pokrytou složitými tetováními. „Silphy,“ řekl uctivě.

„Pane Lecante,“ odpověděla s pomalým pokývnutím. „Dosáhly ostatní rodiny shody?“

„Ano.“ Rozhlédl se kolem, jakoby s ním v místnosti byli i jiní lidé, ale nikdo z nich nebyl viditelný na holografickém displeji. „Všichni souhlasili s tvým plánem. Jaký bude náš další tah?“

„Shromážděte všechna data, která jsme získali z programu Zephyr, všechno, co nám dali nepozorní kapsulýři ohledně neznámého vesmíru. Připravte datajádra k okamžité přepravě; představitel od Sester EVE brzy dorazí, aby je převzal.“

Lecante přikývl. „Myslím, že jsi to vymyslela opravdu dobře, Silphy. Je to přesně ten druh pozornosti, které nebude moci Ishukone odolat.“

„Já vím,“ ukončila hovor, stiskla tlačítko pro odpojení a opět pozdvihla sklenici ke své tváři. Zbytek cesty zpět do vesmíru Syndikátu strávila hleděním z okna své kajuty, neschopna zakrýt nostalgický úsměv.