Den sedmý

V chladné, přehnaně osvětlené kovové chodbě stály na dostřel proti sobě tváří v tvář dvě ženy. Jeanelle, která je sem zavedla, pomalu sjela rukama k bokům a položila je na rukojeti svých pistolí. Skids, která je měla odjištěné, měla ruce za hlavou, jako kdyby si chtěla zdřímnout. Vypadala, jako kdyby se jí to vůbec netýkalo.

V jednom rychlém a tichém pohybu Jeanelle tasila pistole, zamířila je na Skids a vystřelila.

Ohlušující hluk se odrážel od stěn chodby. Poté, co odezněly záblesky z hlavní, stála Skids s rukama u boků, s výrazem překvapení ve tváři. Podívala se na své tělo, hledaje karmínovou skvrnu, ale než ji mohla najít, obrátila oči v sloup a padla na podlahu.

Young couple drinking espresso. — Image by © Pinto/zefa/Corbis

Den první

Byli na schůzce s velmi pohledným mužem, který mluvil jemně a měl tvář, která se snadno zapomínala. Tento muž, který jim neřekl své jméno, jim řekl, že jejich tým patří k mnoha, které se kvalifikovaly k lovu bývalého velkoadmirála Anventa Eturrera.

Eturrer, neboli Velký zrádce, jak byl nyní znám, hrál důležitou roli v okamžiku, kdy Gallenťané selhali ve své odpovědi na obrovský vpád nepřátelských sil. Následkem toho ztratili celou planetu ve prospěch Caldari, a byli přinuceni bojovat na odlehlých hranicích. Eturrer hned po své zradě zmizel. Gallenťané ho chtěli najít.

Jeanelle, Skids, Kardeth a Asadir – Gallenťanka, Caldari, Amarr a Minmatar respektive – byli povoláni. Byli týmem žoldnéřů, jeden z mnoha, co pracoval pro korporace v oblastech 0.0. Jejich odlišné historie, národnostní i korporátní, jim umožňovaly velkou flexibilitu v jejich operacích, i když to sem tam vytvářelo třenice. Asadir byl technik, odborník na stroje. Kardeth byl Poutník, záhadná podčást řádu Mluvčích pravdy s úkolem přinášet víru na nejtemnější místa. Skidochi byla skvělou bojovnicí, mrštnou a nemilosrdnou, ale její rebelská povaha byla v neustálém střetu s vinou kvůli neschopnosti řádně sloužit Caldarskému státu. Jeanelle měla minulost z politiky a zábavního průmyslu a vskutku pestrou minulost z hledání štěstí.

Jak se zjistilo, taková minulost byla mnohdy velmi užitečná. Jeden z mužů, které Jeanelle při svém putování okouzlila, byl Uriam Kador, jeden z Dědiců Amarrského královského trůnu. Vztah skončil již dávno, ale Jeanelle si uměla dělat přátele kdekoli a stále měla spoustu kontaktu na Kadorově dvoru. A to je dobře, řekl bezejmenný muž, protože jedna z možných skrýší Eturrera by mohla být v Kadorově části vesmíru. Gallenťané nevědí kde, řekl, a rozhodně nechtěli riskovat své lidi v takových kaskadéřinách tajných operací, pokud by neměli velmi dobrý důvod, že svého muže dostanou.

„Proč prostě nedopadneme Eturrera my?“ optal se Kardeth.

Tohle není možnost, řekl muž. I kdyby se zjistilo, že tam je, jejich tým by se nikdy nedostal dostatečně blízko k němu – má být velice silně střežen, a maximálně by mohli doufat, že se dostanou k nějakému spoluspiklenci – a jakékoli selhané pokusy by jej zahnaly ještě více do úkrytu, čímž by se zničily jakékoli šance, které Gallenťané na jeho lapení mají. Úkolem týmu je získání informací, nic víc.

„Proč si myslíte, že Jeanelle prostě nebude varovat Kadora?“ otázal se Kardeth a kývnul hlavou k viditelně rozladěné člence týmu.

Mají velmi dobré záznamy akcí, řekl muž. A krom toho, zrada by znamenala, že budou mít práci s Blaqueho Černými orly.

„Dovolte mi k tomu něco dodat,“ řekla Jeanelle, povolila něco kolem trupu a vstala. Otočila se ke Kardethovi, pohlédla na něj a odložila svršek.

„Vidíš tu jizvu, zabíhající přímo mezi prsa?“ zeptala se.

Kardeth s rozšířenýma očima přikývl beze slov.

Jeanelle si opět svršek oblékla a sedla si. „Kadorova osobní persóna není to samé, jako jeho veřejná. Rozrušuje se. A nedokáže se srovnat s neúspěchem. Měla jsem ráda lidi, kteří pro něj pracují, idealisty, kteří věří v tvrdou práci a loajalitu, ale já tomu chlapovi nic nedlužím.“

Skids řekla, „Znám už tě roky, ale tohle si nepamatuji. To bylo předtím, než jsme se potkaly?“

Jeanelle na ní pohlédla a pak odvrátila zrak. „Něco takového.“

Kardeth se snažil vzpamatovat se. „Dobrá. Tak jako tak, uděláme vše v našich silách, abychom triangulovali Eturrerovu pozici z toho, co naše zdroje odhalí.“ Asadir si odfrkl a Jeanelle zakoulela očima. Skids, s nohami přimknutými k tělu, neřekla nic.

Muž jim poděkoval za jejich čas.

Den druhý

Vybavovali se, přijímali zásilky výstroje do lodi. Jeanelle a Skids kontrolovaly data.

Jeanelle se opatrně otázala, „Vše v pořádku?“

Skids byla na chvíli zamlklá a dál projížděla seznamy munice. Nakonec řekla, „Jo, v pohodě. Ale nemám ráda práci pro Gallenťáky.“

„Vím. Ale je to práce jako každá jiná. Asadir zase nenávidí fušky pro Amarry.“

„To není jen to. Eturrer je u Caldari považován za hrdinu. Nemám ráda pomyšlení, že mu život takhle zkazíme.“

„Myslím, že je to nevyhnutelné,“ odpověděla Jeanelle. „Rozhodl o sobě v okamžiku, kdy zradil svou flotilu. Nikdy ten lov nevzdají.“

Položila na Skidsino rameno ruku a krátce ji objala. „A krom toho, nebude to tak, že tě budou Caldari uctívat, když k nim na této misi přejdeš. Mají zvláštní způsoby projevování uznání. To už jsi sama zažila.“

„Asi jo,“ řekla Skids. „Ale i tak to nemám ráda.“

Jeanelle přikývla a opět se věnovala seznamům. „Budeš v pořádku,“ dodala.

„Jeanelle?“

„Ano?“

„Co myslíš tím, že jsem to už zažila?“

Jeanelle si to promýšlela. „Pocházíš z jedné z nejkrutějších říší vesmíru, kde jsou lidé drženi na místě po celý život. A přec pracuješ pro žoldnéřský tým. To mluví za vše, drahá. Jdi spát.“

Den třetí

Poté, co skálopevně odmítli využít Jeanelliných kontaktů na Kadorově dvoru, obdržel informace Kardeth od svých vlastních lidí v temných koutech vesmíru. Předal je týmu pyšně a bouřlivě, a všichni rychle vyrazili k tomu místu.

Podle Kardethových zdrojů byla jejich cílem malá kolonie, řízená velmi věřícími lidmi, kteří měli mít nějakou informaci o Eturrerově cestě. Obyvatelé, jak Kardeth zdůraznil, by měli bezpochyby respektovat jeho dosti záhadnou autoritu jako Poutníka a jakkoli mu pomoci při jeho lovu. Dorazí pozdě, takže se pomodlí a užijí si dobrou večeři, trochu se prospí a ráno dořeší své záležitosti. Když se Jeanelle otázala, zda kolonisté vědí pravý účel jejich návštěvy, Kardeth se jen zašklebil.

Den čtvrtý (nebo sklonek dne třetího)

Hlavní ulice byla prázdná, jak se patřilo na pozdní noc v náboženské kolonii. Lampy ozařovaly šedý kámen pod sebou.

Ale ve vzduchu byl rachot a pár lamp se začalo kymácet, jejich zář začala ozařovat vše kolem.

Skids se objevila jako první, její štíhlé tělo se hnalo ulicí. Jeanelle ji následovala, její bujnější proporce a dekorativnější šaty ji trochu zpomalovaly.

Kardeth, který zůstal vzadu, aby se pokusil své lidi přesvědčit, se objevil jako poslední, jeho sandály bušily na dlažbě jako palba, a jeho tvář byla kamenná jako ikona. Za ním se objevila armáda Amarrů, řvoucí po surovém vraždění. Tým zcela jistě něco objevil, ale jakmile byly jejich úmysly odhaleny, kolonisté nesršeli nadšením.

Asadir, který na ně čekal na palubě lodi, již započal přípravy ke startu a řval smíchy. Když se zavíral vstup do lodi, byla slyšet hlasitá výměna mezi ním a Kardethem.

„Vítej v mém světě!“

„Sklapni.“

„Doufám, že se ti líbilo být na straně Mataru!“

„Sklapni.“

„Mám v nočním stolku Pax Amarria pro případ, že sis ten svůj trošku ušpinil!“

„Sklapni.“

Den pátý

Jeanelle převzala iniciativu a vyslala zvědy ke svým vlastním zdrojům v oblasti. Zkroušený Kardeth jen nerad a spíše ostýchavě dovolil, aby byl přidělen k technickým pracím. Při jedné z cest do lodní sekce s výbavou ukázal Asadirovi seznam položek, které použijí: jednoduché, neelektrické zbraně, které se neukážou na skenerech nebo nespustí v ten nejméně vhodný okamžik. Jedna z těch věcí byla povědomá.

Asadir navštívil Jeanelle v její kajutě. Nezdála se překvapená, že jej vidí.

„Víš, že má Skids rychlotasící implantát,“ řekl.

„Ano,“ odpověděla.

„Na seznamu je miniaturní EMP bomba. Víš, co dělá.“

Jeanelle přikývla.

„Jdeš jen po rychlotasu?“ optal se Asadir.

„Ne. Potřebuji, abys upravil EMP, jako jsi to udělal tenkrát na Caldarské vesmírné misi. Potřebuji to provést podruhé.“

Asadir tam na chvíli stál a hleděl na ní. Nakonec řekl, „Myslíš si, že to tak budeme muset provést.“

„Viděl jsi, co se s ní děje. Mrzutější. Odtažitá. Nemyslím si, že je s touto misí smířená. Vím, že vše bude dělat co nejlépe, ale nastane bod zlomu a já nechci, aby někdo přišel k úhoně.“

„Takže chceš tlačítko mrtvého muže.“

„Ano. A potřebuji ještě něco jiného,“ řekla Jeanelle.

„Slepé do pistole.“

„Jo.“

„Nenávidím, že to tomu dítěti musíme dělat.“

„No,“ řekla Jeanelle tónem, že tento rozhovor končí, „víš, jaké jsou jiné možnosti. Buď toto, nebo to nadobro ukončit.“

Ten den k večeru poslal jeden zdroj kódovanou zprávu. Obsahovala umístění kolonie, kde se skrýval jeden z Eturrerových starých poručíků, spoluspiklence, který utekl s ním.

Asadir o to přišel, neboť byl zalezlý v laboratoři a pracoval na EMP bombě.

Den šestý

Zadokovali v další kolonii a bylo jim uděleno povolení vstoupit. Bylo to stále území Amarru, což znamenalo, že Asadir dle svých slov zůstával na lodi kvůli bolesti ze smrti, víry a blbců. Kardeth zůstal na lodi také, v rozpacích a také s pravděpodobně opodstatněným přesvědčením, že jeho promenádování před Amarry na Kadorově území by zkomplikovalo misi. Jeanelle a Skids vystoupily z lodi a zamířily k barům.

Byl to jakýsi sociální uzel pro blízkou oblast, ale přísně oddělený. Kolonisté, tito poustevníci světa, věděli, jak respektovat soukromí. Oběma ženám chvíli trvalo, než se s místem seznámily, během čehož se Jeanelle přátelila s každou skupinou, kterou potkaly, zatímco Skids byla čím dál mrzutější. V jednom okamžiku se málem zapletly do bitky s místními, když někdo nabídl Skids pití, které pak Skids z rukou daného muže vyrazila. Jeanelle to urovnala, ale rychle ustoupila do jiného lokálu, táhnouce s sebou omluvy mumlající Skids.

Nakonec se jim podařilo potvrdit poručíkovu přítomnost a jeho přibližnou lokaci v kolonii. Nepřekvapivě byl střežen oddanými služebníky Kadora, který se o své lidi dobře staral. Jeanelle znala mnohé z nich od své poslední prodloužené návštěvy u Kadora, takže zanedlouho jí bylo umožněno vstoupit do užšího kruhu. Skids, která již dál nedokázala skrývat svou rozmrzelost nad kolonisty a misí, zůstala venku a prováděla průzkum.

Den sedmý

Jeanelle se nakonec vrátila s vítězným úsměvem. Nalezla Skids v blízké aleji, kde Caldarka jen tak kroužila a kopala do kamenů. Společně vyrazily najít zabezpečený komunikační terminál.

„Jak to šlo?“ optala se Skids cestou.

„Lépe, než jsem se opovažovala doufat,“ řekla Jeanelle. „Nechala jsi někoho v prachu?“

„Tolik zas ne. Takže jsi musela něco udělat, abys získala info?“

Jeanelle se na ni zmateně podívala. Skids zrudla. „Sama víš. Nenávidím o těch věcech mluvit přímo.“

Jeanelle se zasmála a položila ruku na Skidsino rameno. „To je v pořádku. Mám ráda to, co dělám. Ale ne, opravdu jsme si jen tak povídali. Je to hanba. Je to pohledný chlap a já doufala, že má zájem o něco víc, ale je pod takovým tlakem, že mi to moc dlouho netrvalo a otevřel se mi.“

Skids zdvihla obočí. „Takže Eturrera práskl.“

„Vůbec ne. Ale mluvil o vojenských základnách a toku zdrojů ve slastné víře, že tomu ženská vůbec nemůže rozumět. Opravdu, myslel si, že mě používá jen jako ozvučnou desku a tak.“

„A z toho můžeš…“

„Vydedukovat více či méně, kde Eturrer je, ano,“ dořekla Jeanelle. „Což může a nemusí mít cenu, pokud se ten chlap přesune, nebo někdo zjistí, že byl únik informací, nebo mi nebyla řečena pravda. Ale výplatu dostaneme tak jako tak.“

„Tak kde je? Je vůbec tady, v této části vesmíru?“

Jeanelle přiložila prst ke rtům. „To by bylo donášení.“

Skids nic neřekla. Jeanelle se optala, „Jak ti šla práce?“

„Nic moc se nestalo. Nějací lidé dělali trošku povyk, ale to jsem vyřešila.“

Jeanelle, která Skids znala, to chápala. „Jsou stále naživu?“

„Nebyli nadšeni s tou tvou schůzkou. Mysleli si, že jsi bezpečnostní riziko. Chtěli nás vyšetřovat.“

„A to by znamenalo velké problémy,“ řekla Jeanelle.

„Jsou stále naživu, buď bez obav. Jsi si jistá, že víš, kde Eturrer je?“ optala se znovu Skids.

„Ano. Jsi spokojená, jak to s misí šlo?“

Skids na ni krátce pohlédla a řekla, „Absolutně,“ bez nějakého přesvědčení. Šly dál.

Nakonec se dostaly do úzké kovové chodby ve vyztužené části kolonie. Byl tam osamělý terminál.

„Tak teď odešleme data a můžeme domů,“ prohlásila Jeanelle.

Skids, která chvilku kráčela před ní, se nyní otočila, aby se s ní střetla. „Obávám se, že ne,“ řekla žoldnéřce.

Jeanelle si povzdechla. „Skids…“

„Nemohu ti to dovolit. Nemohu.“

„Ale ano, můžeš.“

„Musíš mi říct, kde Eturrer je,“ pokračovala Skids.

„Abys mohla kontaktovat lidi, kteří tě nenávidí, a pokusila se je znovu uplatit, aby změnili svůj názor. Tohle nebude fungovat, Skids. Nikdy to tak nefunguje.“

Skids zamrkala a řekla, „Nepamatuji si, že bych byla zrádce týmu, ale jo, takhle to je. Je mi líto. Dělám to nerada, ale prostě takhle nemohu pomoci nepříteli.“

„Myslíš tím našeho zaměstnavatele.“

„Myslím tím Gallentskou federaci. Neočekávám, že to pochopíš, Jeanelle. Prosím, dej mi ten kód.“

„Proč jsi mě prostě nepráskla? Zní to, jako kdyby ses už k druhé straně připojila.“

Skids vypadalo šokovaně. „To bych ti nikdy neudělala. Máš vůbec ponětí, co by ti tu udělali, kdyby o tvé zradě věděli?“

„Asi to samé, co chtějí Caldarci udělat tobě po celé ty roky, Skids. Nebuď blbá.“

Skids neuhnula. „Nechápeš to. Dej mi tu informaci.“

„Dovol mi to říct v jazyce, který pochopíš, Skids. Pokud od toho ovládání neustoupíš, odstřelím tě.“

Skids ztuhla, pak se uvolnila a pomalu se zašklebila. „tak do toho, Jeanelle. Tas.“

Jeanelle pomalu sáhla do kapsy a stiskla nějaké tlačítko. Poté se přiblížila rukama ke svým bokům poblíž pistolí.

Skids, konečně ve svém živlu, se neuspěchaně protáhla až ke stropu.

***

Jeanelle si povzdechla, překročila tělo žoldnéřky a zadala kód na klávesnici, kterou Skids blokovala. Na druhé straně tlusté kovové stěny ožily dráty, přepínače předávaly dál proud a do éteru vyletěla krátká zpráva. Její obsah mluvil o největším zrádci nynější historie Gallentské federace a o tom, kde jej lze nalézt, a nakonec tato zpráva dorazila na obrovské monitory, které vrhaly svou zář na temně se šklebící tváře jeho zrazeného lidu.

Jeanelle zdvihla Skidsino tělo a zamířila k lodi. Na cestě zkontaktovala Asadira a ohlásila úspěšné splnění mise a vedlejší škody.

„Přines ji zpět do doku, vyresetuji Tlačítko,“ řekl přes komunikační linku Asadir. Dodal, „Bude v pořádku,“ ačkoli Jeanelle nevěděla, čí vědomí to utěšuje.

Zhluboka vydechla a podívala se na bezvládné tělo Caldarky. Aniž by to Skids věděla, její rychlotasící implantát měl extra funkci. Když byl spuštěn speciálně připravenou a promyšleně zaměřenou EMP bombou, zbavil ji implantát vědomí a vymazal její krátkodobou paměť. Nebylo to zdravé a nefungovalo to tak, jak by mělo – její minulá já prosakovaly do přítomnosti jako pramínky vody skrz hráz malicherností – ale bylo to nutné pro někoho jako Skids, jejichž problémy identity zasahovaly daleko mimo její vědomí. Jednoho dne si své problémy bude muset vyřešit. Do té doby potřebuje pomoc a dostatek práce, aby si své schopnosti udržela.

Tým dělal vše, co mohl, aby si nemohla ublížit. Byl to jedinečný a nepříjemný požadavek tlačítka mrtvého muže, že oběť se musí cítit, že umírá. Kdyby jen tak zapnuli tlačítko, aniž by neiniciovali Skidsinu smrt, nebezpečí nezvratné psychózy se zvyšovalo o několik řádů. Takže nabíjeli zbraně slepými náboji, napodobovali průrazy trupu a po celou tu dobu stiskávali malá tlačítka a nechávali přítelkyni procházet další smrtí, aby ji čistější později znovu probudili.

„Jsi si jist, že ti tohle nebude pamatovat?“ otázala se Jeanelle.

„Ne víc než ty předchozí, „odpověděl Asadir. „Jak jsme to vyladili, vrátí se k sobě do stavu těsně před začátkem mise. Prostě si akorát musíme pamatovat, že máme držet jazyk za zuby.“

„To je v pořádku. Odpouštíme jí. Stejně jako posledně a ještě tolikrát předtím.“

„Je dobrá,“ řekl Asadir.

Jeanelle v šeru přikývla. „Jo, to je. Trochu ztracená a někdy mimo kontrolu, ale je to drahoušek.“

V dálce mohla vidět ocelové a železné doky, jak na ně čekají.