Tým se bezpečně dostal ze zakřiveného prostoru, ačkoli Joreena ještě po celou minutu neotevřela oči. Byl ti překrásný vesmír, temný a rozlehlý, ale mezihvězdné cestování bylo vždy na tělo kruté.

Jakmile se všechny žaludky uklidnily a bezpečnostní zařízení se vypnulo, začala Scaara přehnaně kontrolovat své zbraně, avšak i tehdy je viditelně třásla, když koukala hledím a kontrolovala si počty nábojů. Artenal byl s tím mnohem jemnější, promasírovával si osvalené paže a prolétával prsty nad různými díly z kovu a plastů, které měl zavěšeny na opascích a bandolírkách. Kralean vypadal úplně netečně, hleděl z okna a zíval. Po každé straně je míjely ocelové bohemoty, na jejichž trupech se blýskaly sluneční paprsky.

Joreena, Scaara, Artenal a Kralean – Gallenťanka, Caldaranka, Minmatar a Amarr – měli každý své jedinečné schopnosti, od vztahů s veřejností přes mechaniku po čiré, nefalšované násilí. Společně pracovali už nějakou dobu. Peníze byly dobré; a na tom jediném záleželo.

Zapraskal reproduktor. Zazněl hlas pilota lodi, Kraeji. „Míříme k dokům, přesně dle plánu. Provoz je asi tak dle očekávání, někteří kapsulýři mají přednostní zacházení jako obvykle. Pokud někdo z vás potřebuje více času na zotavení, tak se ozvěte, prosím.“

Tým instinktivně pohlédl na Joreenu, která byla pravidelně po zakřivení prostoru bledá. Před ústy měla jednu ruku, ale druhou zatřásla a zamumlala, „Jsem v poho, dík,“ mezi trhavými nádechy. „Vodu, prosím. Díky. Projdeme si to ještě jednou.“ Otočila se k jedné z videoobrazovek v kajutě, pokradmu vylovila z kapsy pilulku a hodila si ji do úst.

Obrazovku vyplnil portrét. Byla na něm drsná tvář s hustými vlasy a obočím, jež vrhalo stíny, to vše zachycené v obtloustlém, usměvavém výrazu někoho, kdo nemá právo se tvářit tak spokojeně.

„Toto je Shahoun Asa,“ řekl přes reproduktory Kraeja. „Má docela bohatou minulost, jak jsme viděli. Jeden z nejlepších koordinátorů misí pro Amarrské námořnictvo, odpovědný za nesčetné nájezdy proti těm bezmozkovým pitomců v Sanshově národě. Kapsulýři toho chlapa milujou.“

Shahounův portrét zmizel a byl nahrazen obrazem vesmírné stanice. Patřila Guristům, její opravdový tvar mohli zahlédnout v dálce. „Sanshové jsou, co jsou, prostě se vrhají před děla. Žel pro Amarrské námořnictvo a naštěstí pro nás, nejsou všichni piráti tak blbí či s vymytými mozky. Sanshovi přátelé Guristas do toho vstoupili a učinili Shahounovi nabídku. Přejde-li na stranu Guristas, přinese všechna ta krásná tajemství taktik Amarrského námořnictva, zaopatří ho až do smrti. Mohli by mu dát do postele i pěknou Sanshovu otrokyni.“

„Nebezpečný tah,“ řekl Kralean, aniž by vzhlédl od okna.

„Blbý tah,“ odpověděl reproduktor. „Námořnictvo má protiopatření přesně proti takovýmto věcem. Dostal se přes ně penězi a šarmem. Dokonce se povídá, že přešel spíš z ideologie než kvůli penězům.“

„Záleží na tom?“ zabručel Artenal. Hrál si s malým kouskem kovu, který vypadal napůl jako kuželovitý zákolník a vroubkovaný nůž najednou.

„Není šance na diplomacii, jak to tak vidím,“ povzdechla si Joreena.

„Ne v naší časové linii,“ odpověděl Kraeja. „Je zázrak, že jsme se k němu dostali dříve, že zalezl. Stále jsem nepřišel na to, co ho tu na stanici drží za záležitosti, krom čekání na nějaké balíčky a nakupování menších, pokročilých věcí, ale nezůstane tu dlouho. Tohle je jedna z okrajových základen Guristas, takže můžeme svobodně zadokovat, ale měli bychom předpokládat, že tu má alespoň nějakou ochranu. A prosím, lidi, pamatujte na to, že námořnictvo ho chce mít celého. Žádné opáčko toho, co se stalo minule.“

„To byla šťastná rána,“ bránila se Scaara.

„Ne, tys někoho připravila o hlavu,“ řekl Kraeja. „Drž se na uzdě, jo? A proboha, nezabíjejte nikoho dalšího. Znáte zákony na těchto stanicích.“

„Jen nedokáži pochopit, že to tam funguje,“ řekla Scaara, zamířila vybitou zbraní na Artenala a upravila si hledí. „Jak můžete řídit pirátskou stanici, kde nikomu není dovoleno zabíjet?“

„Disciplína,“ řekl Artenal a obratem na ni zamířil svou kovovou věcičkou.

„Mezi piráty?“ obrátila se na něj Scaara.

„Divila by ses, jaké podmínky lidi přijmou, jen aby mohli žít v trošce bezpečí,“ odpověděl Artenal.

„A jak blízko můžeš někoho zatlačit k bodu smrti, aniž bys je za tu hranici zatlačila,“ dodal Kralean lhostejně. Artenal se na něj tvrdě podíval, ale nekomentoval to.

„Není to jen tak,“ dodala Joreena strohým hlasem. Její tvář už získala trochu své barvy. Oběma mužům věnovala tvrdý pohled. „Pirát nebo ne, pokud chcete něco udělat, musíte si udržet věci pod kontrolou. Vždy budou existovat nějaké konflikty a to je v pořádku, vypořádáte se s nimi, až nastanou. Vše lze nějak vyřešit, vše kromě smrti.“ Napila se vody a dodala, „Na cestě sem jsem se mrkla na některé staniční zákony. Komptroler je starý chlap ze syndikátu Intaki, a ti vědí, jak si udržet kontrolu nad šílenstvím. Pokud to skončí zabitím civilistů, bude to znamenat pro ně hromadu papírování. Nemluvě o tom, že budeme zadrženi na tak dlouho, že Shahoun v pohodě zmizí. Pokud na druhou stranu zabijeme stráže, jsme po uši v problémech. Takže se snažme to nedělat, pokud by nehroutilo, že nám agent vyklouzne.“

Scaara se cvaknutím, které se rozlehlo malou kajutou, nabila zbraň. Joreena jí něco chtěla říci, ale z reproduktoru se ozval hlas pilota. „Mířím na přistání, lidi. Připoutejte se a vypadejte elegantně. Vyzvednu vás, až bude náklad připravený.“

V oknech se tyčila obrovská stanice, tisíce jejích očí světla blikaly rychle po sobě. Loď se přibližovala a nakonec byla pohlcena obrovskou tlamou.

***

I na Gurista fungovala stanice velice dobře.

Joreena odspěchala, aby zajistila povolení a podmazala pár rukou, užívaje si diplomatických záležitostí jako ryba vodu. Ostatní se toulali po hlavním tržišti a užívali si tu chvilku, kdy byli odděleně. Vesmír je nekonečný, ale stísněné kajuty na zdlouhavých přeletech vesmírných lodí společně s ostatními žoldnéři a rozsáhlým arzenálem byly přímým opakem.

Hluk v hlavních nákupních oblastech byl téměř ohlušující, ale většinou pocházel od přehnaně zanícených obchodníků než od násilných šarvátek. Agenti Gurista viditelně hlídkovali v oblasti a ukončovali jakékoli konfrontace, takže nakupující mohli obchodovat relativně nerušeně.

Většina nabízených věcí byla obyčejná: kondenzované jídlo, syntetické pití všech barev, základní zásoby pro lidi chystající se vyrazit do oblastí nikoho. Tu a tam byl krámek s blýskavým poutačem, který hrdě oznamoval dostupnost malých palných zbraní nebo drog. Byl tu určitý odér, který vždy následoval takovéto krámky: páchnoucí pot, suchý prach a zvláštní chemikálie, a také ostrý železitý zápach kovů a krve. Bylo možno nalézt i komplexnější stroje, od podkožních implantátů po poloautomatické útočné stroje, ale ty by prodávány jen představiteli, kteří vydávali 3D katalogy, maličká semínka informací, jež vám rozkvétaly v dlani a rozsvěcely rotující displej vámi vybraného ničitele.

Bylo to dost proměnné, ale fungovalo to. Oblasti stanice bylo rozsáhlé a jejich stropy byly osazeny okny i stínovanými světly, jež pomáhaly populaci se vyhnout klaustrofobii, jež vždy následovala život ve vesmíru. Navzdory svému zaměření na obchod sloužily stánky, obchodní domy i elektrovozy rovnou měrou i jako základní uzly konverzace. Hluk a povídání držely dohromady komunitu, nebezpečně kráčející u propasti chaosu a nepřátelství. Bylo to prostředí neustálého přizpůsobování svým ničivým elementům, na něž dohlížel někdo, kdo měl dostatek rozumu, aby to přinutil fungovat. Kralean doufal, že kdokoli velí tomuto místu, bude mít dostatek rozumu, aby povolil jeho týmu udělat svou práci bez jakýchkoli potíží.

Pak spatřil Joreenu, jak se k němu blíží. Na její tváři pohrával lehký úsměv, a i když si prorážela cestu davem, udržela si rychlý krok. Ještě než se dostala na blízko, věděl, že mohou vyrazit.

***

I když byl bar U ocelového sudu obrovský, byl hustě osazen všemi druhy patronů, takže tým zaplul do davu snadno. Caldarské vzory byly všude, ale dekorovány cítěním Guristas, oslavujíce řvavou individualitu a zcela sebestředný hédonismus.

Bar měl jen jedno podlaží, ačkoli tu bylo několik vyvýšených oblastí, které nabízely více soukromí: kruhovité platformy, dostatečně prostorné na to, aby obsáhly tucet lidí, plné pohodlných sedaček a hromadou pití, obklopené zvukovými izolačními poli, elektrickým protirušivým stíněním a robustními muži se zkříženýma rukama na prsou a nepochopením pro žerty.

Netrvalo dlouho a spatřili svůj cíl. Na jedné z vyvýšených oblastí Scaara zahlédla muže na sklonku středního věku – lenošícího na pohovce, pití v ruce, s drsnou tváří rozzářenou vyřezaným úsměvem.

Rozhlédla se kolem a navázala oční kontakt s ostatními členy týmu, z nichž každý prozkoumával jinou část baru. Přesunuli se ke Shahounovi, proráželi si cestu davem tak nevtíravě, jak jen mohli. Každý se vyvarovával komplikované výbavy, která snadno mohla spustit během kritických bodů mise. Spolupracovali spolu tak dlouho, že pohledy, gesty a pohyby říkali vše, co bylo třeba říci.

Joreena se tam dostala jako první a už chtěla promluvit na strážné platformy, kdy ti beze slov ustoupili stranou. Sklapla čelisti a vstoupila do privátní oblasti, následována ostatními. Shahoun k nim pozdvihl sklenku a usmál se ještě šířeji, ale jinak nereagoval. S ním seděla malá skupinka lidí, z každé říše jeden, sledovala holovizi nad hlavou a byla napojena do izolovaného světa egonických náhlavních sad. Zdálo se, že nikdo z nich nezaregistroval jejich příchod, nebo se o ně nezajímali.

Kralean vstoupil do popředí, kdy jemně odsunul rozmrzelou Joreenu. „Byli bychom rádi, kdybyste šel s námi,“ pravil.

Shahoun dopil svou sklenici a předal ji číšnici, pak si spletl prsty za hlavou, zaklonil se a pohlédl na strop. Jeden z jeho přátel vstal a odklopýtal k baru, kde si pomohl k pití, aby pak opět zapadl do svého křesla.

Scaara zabručela. Kralean dodal, „Vlastně by vás někteří z nás zabili, takže bych vám důrazně radil jít s námi.“ Napnul se, připraven na reakci agentových přátel, ale ti zůstali na svých místech a klidně popíjeli svá pití.

„Víš vůbec, proč tu jsem?“ optal se Shahoun hlasem, který byl trochu ledabylý. „Na této stanici, myslím. Co se týče přesnějšího umístění, lenošit na tomto krásném gauči se skvělými drinky – ach, děkuji, drahá, je mi vždy potěšením,“ řekl a přijal naplněnou sklenici od číšnice, „se skvělými drinky a tak dobrou společností, to úplně nevím. Ale tady,“ pokračoval a ukázal na strop nebo videoobrazovku. „Na této stanici.“ Ukázal na podlahu. „To přesně, můj příteli, vím.“ Dokončil svou tirádu namířením prstu na Kraleana, jenž si tiše povzdychl.

„Když mu proženu hlavu kulkou, tak sklapne,“ zavrčela Scaara.

„Nezáleží na tom, proč tu jste,“ řekl Kralean Shahounovi, a divil se, proč ještě nebyli přivoláni strážní. Shahounův opilý doprovod byl zjevně nepoužitelný, což bylo obvyklé v takovém okamžiku, kdy tým musel s někým bojovat. Scaara se začala třást díky přívalu adrenalinu a rozrušení.

Shahoun se naklonil vpřed a řekl, „Spíše si myslím, že na tom záleží. Záleží na tom velice hodně. Čekal jsem na něco a to dorazilo o trošku dříve, než jsem předpokládal. Plánoval jsem, že hned poté odtud zmizím, ale díky tomuto nedávno dodanému… balíčku“ – zjevně si to slovo užíval – „jsem slyšel, že nějací lidé po mně jdou. To budete vy, jak tuším,“ dodal a znovu upil ze svého pití.

Kralean to nekomentoval. Shahoun se opět zaklonil a řekl, „Takže jsem se rozhodl, že bych svůj balíček mohl otestovat. Očekávám, že bude velice užitečný.“

Jeden ze Shahounových společníků konečně vstal a přiloudal se k němu. Byl to velký, statný Caldarec, kostnatý a masivní. Zastavil se před Shahounem, mezi agentem a týmem, zkřížil si ruce na prsou a zašklebil se.

„Toto je součást mého balíčku,“ představil ho Shahoun.

Caldarec mrklu na Scaaru a zabručel, „Hej ty, maličká. Chceš se proletět s mým Ravenem?“

Ozvalo se tlumené zadunění, jak Artenal vrazil do Scaary a zadržel ji, ale i tak její nohy kmitaly po koberci. „Nevrhej se na blbce se vtipy o bitevních lodích,“ zavrčel Artenal a dál pevně Scaaru držel.

Kralean odpověděl Shahounovi, „To si opravdu myslíte, že se nedokážeme vypořádat se svalovcem?“

Shahoun si ho měřil a nakonec řekl hlasem, který náhle zněl velice střízlivě, „Ne, pravděpodobně byste mohli. Ale jistě nejste moc dobří v boji s mozky. Nebo návnadami.“

Během pár okamžiků, kdy čas zkrystalizoval a adrenalin v žilách týmu začal vyprchávat, nastalo rychle několik věcí. Jednou bylo, že izolační pole začalo být čím dál víc matnější, až k bodu, kdy lidé z vnějšku nemohli moc dobře vidět, co se uvnitř děje. Další bylo, že muž, který přešel k baru, se nevrátil, vlastně se obrátil zády k nim na nějakou dobu. A tou poslední bylo, že jemné a neustálé bzučení, které se vznášelo na pokraji vědomí, bylo nyní zřejmé.

Když se všichni členové týmu jali k pohybu a tasili své zbraně, roztáhl muž u baru ruce a do vzduchu vylétla armáda maličkých dronů. Než byla možnost vypálit jakoukoli ránu, přiblížily se ke každému členovi týmu a pustily do nich silný elektrický proud. Joreena padla okamžitě a Kraelan ji rychle následoval. Artenal padl na kolena a snažil se je setřást, ale několik dalších dronů na něj nalétlo a dalo mu ránu, takže klesl i on.

Překvapivě to byla Scaara, která vydržela nejdéle. Kousla se do rtu tak silně, že jí vyhrkla krev, odolala prvnímu šoku a podařilo se jí vyhýbat se dalším dronům tak dlouho, že mohla vyrazit na Shahouna, ale v té rychlosti přehlédla Caldarského tělesného strážce, který se jí dostal na dosah, pozdvihl obrovskou pěst a udeřil ji do tváře tak prudce, že to vypadalo, že jí zlomí vaz. Zhroutila se na podlahu v bezvědomí.